Takové ty podivné zvuky, takové ty kvílivé, které lze slyšet, když procházíte v tomto období kolem libovolného knihkupectví, to není meluzína v komíně, to je Váš knihkupec, který si zoufá nad svými aktuálními tržbami. A pokud někde zezadu z knihkupcova skladu či kanceláře slyšíte trošku hlasitější výměny názorů, tak s velikou pravděpodobností diskutuje knihkupec s nějakým obchodním zástupcem na téma splatnost faktur. Anebo se svým zaměstnancem na téma prémie. Je to tak, jarní útlum v knižním byznysu začal letos ještě dříve než obvykle, zatímco tedy dříve byl březen "jakž takž" a "tragický" až duben, letos udeřilo dříve. Konkrétně v našem knihkupectví ve Vrchlabí činil březnový propad tržeb oproti minulému březnu celých dvacet procent, a to už je alarmující číslo, které nutí člověka pomalu se zamýšlet nad tím, zda nebude muset svým dílem přispět k růstu nezaměstnanosti. Ty hodiny, které člověk prostojí v prázdném obchodě jsou neuvěřitelně demotivující. A když si člověk připomene, že solidnější tržby může očekávat nejdříve v červenci, a to pouze v případě, pokud přijedou do města nějací turisté, tak není daleko k melancholii, ba dokonce depresi. Ten čas toho osamění lze sice zabít nějakým tím úklidem, ale co dělat nyní, kdy obchod září čistotou a není zákazníků, kteří by to ocenili?
Při vší té bídě bylo ovšem v březnu alespoň několik titulů, které se jakž takž prodávaly. Nejúspěšnější knihou byl v březnu Vyrovnaný účet od již zesnulého anglického detektivkáře Dicka Francise. Tedy od Dicka Francise
Tuto knihu dopsal (a otázka je jestli celou nenapsal) autorův syn Felix, to ovšem nebrání nakladatelství Knižní klub, aby knihu prezentovalo na plakátech jako "novou detektivku od krále detektivek z dostihového prostředí Dicka Francise". Metody, kterak prodat jsou různé
Kupříkladu my jsme knihu na našem internetovém obchodě prezentovali jako "novinku od Dicka a Felixe Francisových". Drobný rozdíl
Na druhém místě se v březnu sice udržel Dan Brown se Ztraceným symbolem, ovšem i tak byla prodejní křivka knihy prudce sestupná a počet prodaných výtisků za celý měsíc se ani v nejmenším nemohl porovnávat s prvním týdnem prodeje. Na třetím místě pak byla kniha o Martině Sáblíkové. No, ehm
Člověk by sice neměl hanit své vlastní zboží, ale
Tento titul je dalším příkladem poněkud zvláštních poměrů na knižním trhu. Kniha z nakladatelství Jota sice nemohla mít lepší reklamu, než hrdinský boj Martiny na olympijském oválu, ale sám za sebe musím říct, že kdykoliv přišel zákazník s touto knihou ke kase, trošku jsem se zastyděl. Nevím sice, co je v knize psáno, třeba jde o brilantní text autora Romana Streichsbiera, za který dostane Pullitzerovu cenu, ovšem způsob, jak je kniha vytvořena, mi přijde jako takový malý podvod. Posuďte sami: 224 stran i s předsádkou a reklamou na další knihy nakladatelství, okraje na čtvrt stránky, velikost písma jako ze slabikáře a mezery mezi řádky jako z disertační práce nějakého rychlostudenta plzeňských práv. To vše za bez dvou korun za tři kila
Já osobně bych tedy do tak odfláknuté práce neinvestoval. Na čtvrtém místě nová detektivka Mary Higgins Clarkové Zrychlený tep, dále Babicovy dobroty a knihkupcova stálice Respektovat a být respektován.
Jak dál? Prodeje v dubnu budou bezpochyby ještě horší než v březnu, tak knihkupcům nezbývá než se těšit na květnový pražský knižní veletrh, který obvykle přece jenom prodej knih alespoň trochu podpoří. Ovšem, to těšení se bude letos přece jenom méně intenzivní než v minulých letech, protože krize si nevybírá, peníze nejsou, takže se po několika letech budou muset knihkupci smířit s poněkud chudším programem. Chybět bude na sto procent populární akce Knižního velkoobchodu Pemic, který zval své partnery na opulentní plavbu parníkem po Vltavě spojenou nejenom s rautem, ale i s vyhlášením nejprodávanějších knih minulého roku. Byly to krásné plavby v čase mezi dnem a večerem. Na palubě celebrity populárními spisovateli (Pawlowská, Nesvadbová, Miloš Zeman) počínaje, sličnými modelkami konče. Budiž (doufám jenom pro letošek) parníku země lehká...
