- Název:
- Tady je ráj - Svědectví o životě v Severní Koreji
- Popis:
Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem (při hladomoru v letech 1993–1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí). Autor vypráví o unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, funkcionářském kastovnictví. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, docházelo dokonce ke kanibalismu. V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny. Působivé svědectví o nelidském režimu.
Ukázka z textu
Hladovět, to jsou zpočátku hrozná muka. Potom už skoro nic necítíte. Opuchnete, objeví se nemoci, na vysušené kůži naskáče vyrážka. Když máte prázdné břicho, neštěstí druhých, dokonce i vašich nejbližších, vás nechává naprosto netečnými. Žaludek je tisíckrát důležitější než svědomí. Bez výčitek kradete a stejně tak byste i zabili. To – anebo jistá smrt, velká díra vyhloubená mezi mnoha dalšími na hoře za městem.
Hlavním působištěm opuštěných hladovějících dětí bylo kromě trhu nádraží. Za normálních časů odtud denně odjížděl jeden vlak do Čchongdžinu. Kvůli nedostatku pohonných hmot a výpadkům elektřiny se frekvence spojů omezila na jeden odjezd za dva týdny. Proto bylo nádraží zaplněné lidmi, kteří čekali na vlaky, co nikdy nepřijely. Byla to jedna velká noclehárna, kde ve dne i v noci pospávaly skupinky nešťastníků. A mezi tím vším se bezcílně potulovaly děti podobné kostrám potaženým kůží. Viděl jsem tam i úplně malé děti, roční až dvouleté, co se ještě ani neudržely vzpřímeně na nohou. Po odporně špinavé podlaze lezly po čtyřech a černými ukoptěnými prstíky sbíraly všechno, co našly. A pak to strkaly do pusy, aby zjistily, jestli se to nedá sníst.
Ti, co neměli dost sil, jen polehávali na zemi a pak kapali jako mouchy. Jeden tatínkův kamarád, který pracoval ve zvláštní jednotce, vyprávěl, že se sbíráním mrtvých dětí nijak nespěchal a počkal si, až budou nejméně dvě až tři. Teprve pak je naložil na káru, odvezl a vykopal pro ně jen jeden hrob. Aby se neunavil, hloubil jen mělké jámy, do kterých ukládal ty malé kostřičky, co většinou ani neměly rubáš. Hroby nebyly nijak označené a za nějakou dobu úplně zmizely: splynuly s okolní holou zemí. Zmizely i lesy, borovice uschly, protože se jejich kůra strhávala, strouhala, krájela a dlouze vařila ve vodě a pak se tímhle pokrmem cpaly jiné hladovějící děti. Nejchudší spolužáci se živili trávou. Onsong se podobal peklu.- Obal:
- Cena: 229,- Kč
Beletrie pro dospělé > biografie, životopisy, paměti > neobyčejné osudy obyčejných lidí
Tady je ráj - Svědectví o životě v Severní Koreji
Hjok Kang
EAN: 9788024925615
Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem (při hladomoru v letech 1993–1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí). Autor vypráví o unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, funkcionářském kastovnictví. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, docházelo dokonce ke kanibalismu. V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny. Působivé svědectví o nelidském režimu.
Ukázka z textu
Hladovět, to jsou zpočátku hrozná muka. Potom už skoro nic necítíte. Opuchnete, objeví se nemoci, na vysušené kůži naskáče vyrážka. Když máte prázdné břicho, neštěstí druhých, dokonce i vašich nejbližších, vás nechává naprosto netečnými. Žaludek je tisíckrát důležitější než svědomí. Bez výčitek kradete a stejně tak byste i zabili. To – anebo jistá smrt, velká díra vyhloubená mezi mnoha dalšími na hoře za městem.
Hlavním působištěm opuštěných hladovějících dětí bylo kromě trhu nádraží. Za normálních časů odtud denně odjížděl jeden vlak do Čchongdžinu. Kvůli nedostatku pohonných hmot a výpadkům elektřiny se frekvence spojů omezila na jeden odjezd za dva týdny. Proto bylo nádraží zaplněné lidmi, kteří čekali na vlaky, co nikdy nepřijely. Byla to jedna velká noclehárna, kde ve dne i v noci pospávaly skupinky nešťastníků. A mezi tím vším se bezcílně potulovaly děti podobné kostrám potaženým kůží. Viděl jsem tam i úplně malé děti, roční až dvouleté, co se ještě ani neudržely vzpřímeně na nohou. Po odporně špinavé podlaze lezly po čtyřech a černými ukoptěnými prstíky sbíraly všechno, co našly. A pak to strkaly do pusy, aby zjistily, jestli se to nedá sníst.
Ti, co neměli dost sil, jen polehávali na zemi a pak kapali jako mouchy. Jeden tatínkův kamarád, který pracoval ve zvláštní jednotce, vyprávěl, že se sbíráním mrtvých dětí nijak nespěchal a počkal si, až budou nejméně dvě až tři. Teprve pak je naložil na káru, odvezl a vykopal pro ně jen jeden hrob. Aby se neunavil, hloubil jen mělké jámy, do kterých ukládal ty malé kostřičky, co většinou ani neměly rubáš. Hroby nebyly nijak označené a za nějakou dobu úplně zmizely: splynuly s okolní holou zemí. Zmizely i lesy, borovice uschly, protože se jejich kůra strhávala, strouhala, krájela a dlouze vařila ve vodě a pak se tímhle pokrmem cpaly jiné hladovějící děti. Nejchudší spolužáci se živili trávou. Onsong se podobal peklu.
Recenze
Z podobných knih Vám doporučujeme také
practise content
practise content 02
Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.
(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap