- Název:
- BLUDY Z NUDY
- Popis:
- Vypravěčem debutového románu je čtrnáctiletý Saša, který pochází z bohaté rodiny, vyrostl v dobré pařížské čtvrti a chodí do 3. ročníku lycea: prožívá věk, kdy se hraje o všechno, kdy člověk neví, k čemu tu je a co by chtěl dělat. Setkání s bláznivým Augustinem je signálem k činu – společně experimentují až na hranici smrti, jen aby se přesvědčili, že žijí. Mladý francouzský autor je považován za talent desetiletí.
Ukázka z textu:
Augustin vstane a vyrazí na parket. Mně se nechce hnout z místa. Hnědovláska přijde ke mně. Zeptá se, kolik mi je a jestli si nechci zatančit. V tomhle pořadí. Pochopitelně zalžu. „Je mi šestnáct,“ řeknu jí. Ptám se, jak se jmenuje, neodpoví. Kývne směrem k parketu. Přidám se k ní, protože je pěkná, protože lidi u stolu se začínají zajímat, kdo jsem, protože Augustin je pryč a protože zrovna hrajou Billie Jean. Na parketu člověk rozezná leda končetiny, strašidelné obličeje, stíny kramfleků a minisukní. Tančím s tou holkou, má na sobě rovné džíny značky Seven, černé tričko a černé kožené botky. Pro nedostatek údajů jí zatím říkejme Slečna. Slečna, stejně jako ostatní, dobře tančí. Slečna, stejně jako ostatní, používá Coco Mademoiselle od Chanela. Slečna, stejně jako ostatní, si celkem fandí. Slečně, stejně jako ostatním, bude nejspíš šestnáct. Slečna, stejně jako ostatní, se táže sama sebe, co tady sakra dělá. Aby opodstatnila nebo vyvážila těch dvacet euro, co nechala u vstupu, rozhodne se mě políbit. Já se nebráním. Je pěkná. Když v klubu někoho políbíte, najednou je všechno jinak, protože v okamžiku, kdy zavřete oči, kolem to zelektrizuje. Je z vás živočich. Já, Sacha, samec, věk čtrnáct let, si vyměňuju sliny se Slečnou, samičkou, pravděpodobný věk patnáct. Tisknu ji k sobě. Položí mi hlavu na rameno, vyplivne žvýkačku a znova mě políbí. Mechanicky. Písně se střídají v rytmu proplétání našich jazyků. Jdeme na skleničku. U stolu už nesedí nikdo kromě jedné holky, co usnula a má poblitou kabelku. Dělám, jako bych ji neviděl, ještě by mohla mít otravu alkoholem, což bych teď nerad řešil. Slečna mě položí na lavici. Zrovna, když si na mě sedá obkročmo, myslím na to, že jsme si spolu vyměnili akorát těchto dvanáct slov: „kolik/ti/je/chceš/tančit/je/mi/šestnáct/půjdem/si/sednout/ok“. Vítejte v jednadvacátém století, éře „nárazovek“ a vodky s ovocným džusem. - Počet stran:
- 168
- Nakladatelství:
- ODEON
- Jazyk:
- CZE
- Obal:
- Cena: 229,- Kč
Beletrie pro dospělé > romány, povídky, novely > světová současná literatura
BLUDY Z NUDY
Sacha Sperling
EAN: 9788020713605
Vypravěčem debutového románu je čtrnáctiletý Saša, který pochází z bohaté rodiny, vyrostl v dobré pařížské čtvrti a chodí do 3. ročníku lycea: prožívá věk, kdy se hraje o všechno, kdy člověk neví, k čemu tu je a co by chtěl dělat. Setkání s bláznivým Augustinem je signálem k činu – společně experimentují až na hranici smrti, jen aby se přesvědčili, že žijí. Mladý francouzský autor je považován za talent desetiletí.
Ukázka z textu:
Augustin vstane a vyrazí na parket. Mně se nechce hnout z místa. Hnědovláska přijde ke mně. Zeptá se, kolik mi je a jestli si nechci zatančit. V tomhle pořadí. Pochopitelně zalžu. „Je mi šestnáct,“ řeknu jí. Ptám se, jak se jmenuje, neodpoví. Kývne směrem k parketu. Přidám se k ní, protože je pěkná, protože lidi u stolu se začínají zajímat, kdo jsem, protože Augustin je pryč a protože zrovna hrajou Billie Jean. Na parketu člověk rozezná leda končetiny, strašidelné obličeje, stíny kramfleků a minisukní. Tančím s tou holkou, má na sobě rovné džíny značky Seven, černé tričko a černé kožené botky. Pro nedostatek údajů jí zatím říkejme Slečna. Slečna, stejně jako ostatní, dobře tančí. Slečna, stejně jako ostatní, používá Coco Mademoiselle od Chanela. Slečna, stejně jako ostatní, si celkem fandí. Slečně, stejně jako ostatním, bude nejspíš šestnáct. Slečna, stejně jako ostatní, se táže sama sebe, co tady sakra dělá. Aby opodstatnila nebo vyvážila těch dvacet euro, co nechala u vstupu, rozhodne se mě políbit. Já se nebráním. Je pěkná. Když v klubu někoho políbíte, najednou je všechno jinak, protože v okamžiku, kdy zavřete oči, kolem to zelektrizuje. Je z vás živočich. Já, Sacha, samec, věk čtrnáct let, si vyměňuju sliny se Slečnou, samičkou, pravděpodobný věk patnáct. Tisknu ji k sobě. Položí mi hlavu na rameno, vyplivne žvýkačku a znova mě políbí. Mechanicky. Písně se střídají v rytmu proplétání našich jazyků. Jdeme na skleničku. U stolu už nesedí nikdo kromě jedné holky, co usnula a má poblitou kabelku. Dělám, jako bych ji neviděl, ještě by mohla mít otravu alkoholem, což bych teď nerad řešil. Slečna mě položí na lavici. Zrovna, když si na mě sedá obkročmo, myslím na to, že jsme si spolu vyměnili akorát těchto dvanáct slov: „kolik/ti/je/chceš/tančit/je/mi/šestnáct/půjdem/si/sednout/ok“. Vítejte v jednadvacátém století, éře „nárazovek“ a vodky s ovocným džusem.
Ukázka z textu:
Augustin vstane a vyrazí na parket. Mně se nechce hnout z místa. Hnědovláska přijde ke mně. Zeptá se, kolik mi je a jestli si nechci zatančit. V tomhle pořadí. Pochopitelně zalžu. „Je mi šestnáct,“ řeknu jí. Ptám se, jak se jmenuje, neodpoví. Kývne směrem k parketu. Přidám se k ní, protože je pěkná, protože lidi u stolu se začínají zajímat, kdo jsem, protože Augustin je pryč a protože zrovna hrajou Billie Jean. Na parketu člověk rozezná leda končetiny, strašidelné obličeje, stíny kramfleků a minisukní. Tančím s tou holkou, má na sobě rovné džíny značky Seven, černé tričko a černé kožené botky. Pro nedostatek údajů jí zatím říkejme Slečna. Slečna, stejně jako ostatní, dobře tančí. Slečna, stejně jako ostatní, používá Coco Mademoiselle od Chanela. Slečna, stejně jako ostatní, si celkem fandí. Slečně, stejně jako ostatním, bude nejspíš šestnáct. Slečna, stejně jako ostatní, se táže sama sebe, co tady sakra dělá. Aby opodstatnila nebo vyvážila těch dvacet euro, co nechala u vstupu, rozhodne se mě políbit. Já se nebráním. Je pěkná. Když v klubu někoho políbíte, najednou je všechno jinak, protože v okamžiku, kdy zavřete oči, kolem to zelektrizuje. Je z vás živočich. Já, Sacha, samec, věk čtrnáct let, si vyměňuju sliny se Slečnou, samičkou, pravděpodobný věk patnáct. Tisknu ji k sobě. Položí mi hlavu na rameno, vyplivne žvýkačku a znova mě políbí. Mechanicky. Písně se střídají v rytmu proplétání našich jazyků. Jdeme na skleničku. U stolu už nesedí nikdo kromě jedné holky, co usnula a má poblitou kabelku. Dělám, jako bych ji neviděl, ještě by mohla mít otravu alkoholem, což bych teď nerad řešil. Slečna mě položí na lavici. Zrovna, když si na mě sedá obkročmo, myslím na to, že jsme si spolu vyměnili akorát těchto dvanáct slov: „kolik/ti/je/chceš/tančit/je/mi/šestnáct/půjdem/si/sednout/ok“. Vítejte v jednadvacátém století, éře „nárazovek“ a vodky s ovocným džusem.
Zobrazit celý text ▼Skrýt text ▲
Část edice: Světová knihovna
Jazyk: Čeština
Nakladatelství: ODEON
Vazba: Pevná s přebalem matná
Stran: 168
ISBN: 978-80-207-1360-5
Rozměry (mm): 260 × 180 × 10
Recenze
Recenze mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit
Z podobných knih Vám doporučujeme také
✕
practise content
practise content 02
Knihkupec.com
Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.
(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap