- Název:
- KLUCI, KDE JSTE?
- Popis:
- Hudebně zábavná generační výpověď
„Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro ty z nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli. Jestliže to celý začalo spíš jen jako pubertální touha po sebevyjádření, až teprve dneska můžeme pořádně docenit skutečnej význam toho všeho. A teprve až v souvislostech dnešní doby, v kontextu současnýho dění, nám to nakonec může v celý svý kráse docvaknout…“
Ukázka z knihy:
Sedmiletého Kamila probudil matčin kuchyňský tranzistorák: v ranním vysílání rozhlasové stanice Praha právě probíhala čtvrthodinka tělocviku – vzpažit, upažit, podepřít se v loktech a zakroužit nohama… Kamil vstal a zapadl raději do koupelny.O rok mladšímu Adamovi se ale z postele nechtělo, tady musela zasáhnout sama matka.
Kamil si zatím vyčistil zuby, převlékl se a usedl ke kuchyňskému stolu před hrnek s čajem a před dva krajíce chleba s máslem. Tranzistorák po jeho levé ruce teď vyzýval posluchače „vzhůru do nového, letního dne“ jakýmsi budovatelským pochodem a skrze jeho břeskné tóny sem z ložnice dolehl též matčin vemlouvavý hlas:
– No tak, Adame, vstaň přece už, venku je léto, svítí sluníčko… V září už půjdeš taky do školy, ale Kamilovi dnes začínají prázdniny… dostane vysvědčení a pak tě odvede k babičce, já musím na kontrolu k panu doktorovi… do školky dneska nepůjdeš, už je pozdě, tos měl vstát dřív… jseš přece už velkej kluk – v září ti bude sedum… Kamilovi bude osum… No on po prázdninách půjde do třetí, oni ho vzali do školy o rok dřív, uměl už číst a tak… Já vím, že i ty umíš číst, ale ve škole se naučíš ještě počítat, malovat, zpívat, cvičit…
Nakonec Adam taky vstal. Matka ho vyprovodila ke koupelně a vrátila se zpět do kuchyně. Kamil mezitím dojedl; z rádia se linula písnička o čarodějnici Saxáně z dětského filmu Dívka na koštěti.
– Dovedeš ho pak k babičce, až se vrátíš?
– Jasně, mami, na mě se můžeš spolehnout…
Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…
Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.
Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…
Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.
Na něj se přece mohla spolehnout!
5
Děda si po svém návratu z nemocnice nasadil brýle a prohlédl si Kamilovo vysvědčení:
– Pracovní vyučování za dvě? Ty neumíš pracovat?– Nech ho, jinak má samý jedničky, zastala se vnuka babička.
– Taky z tělocviku má dvojku, pokračoval děda. – To Jitka se Stáňou mají dvojky z češtiny a z počtů, ale z tělocviku mají obě dvě jedničku…
– Každej holt má talent na něco jinýho!
Babička důrazně odložila kouřící polévkovou mísu na stůl a popošla několik kroků do vedlejšího pokoje k oknu, otevřenému do zahrady.
– Jitko, Stáňo, Adame, k obědu!!!
Zmiňované sestřenice – osmiletá Jitka a desetiletá Stáňa – právě v té chvíli spolu s bratránkem Adamem slézaly a očesávaly ranou třešeň. – Hned! odpověděla za všechny tři babičce do okna Stáňa.
Děti posléze vběhly do kuchyně. Stůl byl prostřený, děda naběračkou rozléval polévku z mísy do talířů.
– Umyli jste si všichni ruce? zeptala se babička svých vnoučat pro kontrolu, než usedla po jejich boku.
– Já je mám umytý, hele, ukazovala své umyté ruce všem dokola Jitka.
– Já taky, nesměla zůstat pozadu její starší sestra Stáňa.
– A co ty, Adame, otočil se děda od polévky na mladšího Kamilova brášku, – ty jsi taky lezl na třešeň – umyl sis ruce jako holky?
– Umyl, přikývl Adam, v této chvíli nejmladší ze všech přítomných, – ale dědo, Kamil si je nemyl!
– Nežaluj, zpražil ho děda přísným pohledem a na vysvětlenou pro ostatní dodal: – Kamil si umyl ruce, zatímco vy jste byli ještě na stromě…
– Jezte, děti, ať vám ta polívka nevystydne, řekla babička.
– A dědečku, zeptala se Stáňa, když dojedla polévku a odložila talíř, – ty už jsi zdravej, když tě pustili z tý nemocnice?
– Úplně ještě ne, ale můžu už bejt doma, odpověděl dědeček. – Dali mi sebou prášky, a kdyby něco, mám tady babičku…
– A nás taky, dědo, promluvil konečně i Kamil; žárlivý Adam ho na ta slova pod stolem, aniž by si toho někdo z přítomných povšiml, zlostně nakopl.
Pak babička vyměnila polévkovou mísu za pekáč s vepřovou pečení a každému z dětí na talíř nandala kus propečeného masa, knedlík a zelí. Děda tomu jen smutně přihlížel; jemu pak babička naložila pro něho zvlášť uvařenou ovesnou kaši a nakládanou červenou řepu.
– Dědečku, ty nemůžeš jíst maso? zeptala se ho teď pro změnu Jitka.
Za dědu odpověděla babička: – Dědeček nemůže mastný, má nemocný bříško… ale vy jezte, děti, vy jste ještě zdravý!
– A kam se chystáte odpoledne, děti? pokusil se děda nepříjemné téma zamluvit.
– Do Bezručáku, s Járinem, že jo, holky? řekl Adam.
– Vemte sebou taky Kamila, ať zase nesedí celej den na půdě u knížek, řekl děda.
– Jezte děti, ať vám to nevystydne, řekla babička. – A ty, Jitko, sněz taky to zelí, ať máš vitamíny…
– Fuj, tam je kmín, zatvářila se nešťastně malá Jitka, pohrabala se ve zmiňovaném zelí vidličkou a ohrnula nad ním svůj vybíravý nos.
– Ses předtím najedla třešní a teď ti to nejede, co? ušklíbla se na svou mladší sestru Stáňa.
Obývacím pokojem se z nového otcova magnetofonu linula trampská hudba. – Nechte mě plout, tak nechte mě plout…, prozpěvoval si otec v koupelně u zrcadla společně s kapelou The Rangers a mydlil si u toho štětkou bradu a tvář, aby se pak mohl důkladně, jak to měla jeho žena ráda, oholit. – Sil už málo mám – tak nechte mě plout!
– A sakra! Kamile? ozval se najednou matčin hlas z ložnice.
Otec zastavil tah štětkou.
– Cože?
– Asi to na mě přišlo…
Tak, jak byl, s namydlenou tváří vběhl do ložnice: matka se tam skláněla u prádelníku a držela se za břicho.
Nedokázal se najednou vůbec pohnout. Jako by už neměli za sebou dva porody… - Počet stran:
- 184
- Nakladatelství:
- Dauphin
- Jazyk:
- CZE
- Obal:
- Cena: 214,- Kč
Beletrie pro dospělé > romány, povídky, novely > humor
KLUCI, KDE JSTE?
Karel Rada
EAN: 9788072724062
Hudebně zábavná generační výpověď
„Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro ty z nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli. Jestliže to celý začalo spíš jen jako pubertální touha po sebevyjádření, až teprve dneska můžeme pořádně docenit skutečnej význam toho všeho. A teprve až v souvislostech dnešní doby, v kontextu současnýho dění, nám to nakonec může v celý svý kráse docvaknout…“
Ukázka z knihy:
Sedmiletého Kamila probudil matčin kuchyňský tranzistorák: v ranním vysílání rozhlasové stanice Praha právě probíhala čtvrthodinka tělocviku – vzpažit, upažit, podepřít se v loktech a zakroužit nohama… Kamil vstal a zapadl raději do koupelny.O rok mladšímu Adamovi se ale z postele nechtělo, tady musela zasáhnout sama matka.
Kamil si zatím vyčistil zuby, převlékl se a usedl ke kuchyňskému stolu před hrnek s čajem a před dva krajíce chleba s máslem. Tranzistorák po jeho levé ruce teď vyzýval posluchače „vzhůru do nového, letního dne“ jakýmsi budovatelským pochodem a skrze jeho břeskné tóny sem z ložnice dolehl též matčin vemlouvavý hlas:
– No tak, Adame, vstaň přece už, venku je léto, svítí sluníčko… V září už půjdeš taky do školy, ale Kamilovi dnes začínají prázdniny… dostane vysvědčení a pak tě odvede k babičce, já musím na kontrolu k panu doktorovi… do školky dneska nepůjdeš, už je pozdě, tos měl vstát dřív… jseš přece už velkej kluk – v září ti bude sedum… Kamilovi bude osum… No on po prázdninách půjde do třetí, oni ho vzali do školy o rok dřív, uměl už číst a tak… Já vím, že i ty umíš číst, ale ve škole se naučíš ještě počítat, malovat, zpívat, cvičit…
Nakonec Adam taky vstal. Matka ho vyprovodila ke koupelně a vrátila se zpět do kuchyně. Kamil mezitím dojedl; z rádia se linula písnička o čarodějnici Saxáně z dětského filmu Dívka na koštěti.
– Dovedeš ho pak k babičce, až se vrátíš?
– Jasně, mami, na mě se můžeš spolehnout…
Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…
Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.
Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…
Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.
Na něj se přece mohla spolehnout!
5
Děda si po svém návratu z nemocnice nasadil brýle a prohlédl si Kamilovo vysvědčení:
– Pracovní vyučování za dvě? Ty neumíš pracovat?– Nech ho, jinak má samý jedničky, zastala se vnuka babička.
– Taky z tělocviku má dvojku, pokračoval děda. – To Jitka se Stáňou mají dvojky z češtiny a z počtů, ale z tělocviku mají obě dvě jedničku…
– Každej holt má talent na něco jinýho!
Babička důrazně odložila kouřící polévkovou mísu na stůl a popošla několik kroků do vedlejšího pokoje k oknu, otevřenému do zahrady.
– Jitko, Stáňo, Adame, k obědu!!!
Zmiňované sestřenice – osmiletá Jitka a desetiletá Stáňa – právě v té chvíli spolu s bratránkem Adamem slézaly a očesávaly ranou třešeň. – Hned! odpověděla za všechny tři babičce do okna Stáňa.
Děti posléze vběhly do kuchyně. Stůl byl prostřený, děda naběračkou rozléval polévku z mísy do talířů.
– Umyli jste si všichni ruce? zeptala se babička svých vnoučat pro kontrolu, než usedla po jejich boku.
– Já je mám umytý, hele, ukazovala své umyté ruce všem dokola Jitka.
– Já taky, nesměla zůstat pozadu její starší sestra Stáňa.
– A co ty, Adame, otočil se děda od polévky na mladšího Kamilova brášku, – ty jsi taky lezl na třešeň – umyl sis ruce jako holky?
– Umyl, přikývl Adam, v této chvíli nejmladší ze všech přítomných, – ale dědo, Kamil si je nemyl!
– Nežaluj, zpražil ho děda přísným pohledem a na vysvětlenou pro ostatní dodal: – Kamil si umyl ruce, zatímco vy jste byli ještě na stromě…
– Jezte, děti, ať vám ta polívka nevystydne, řekla babička.
– A dědečku, zeptala se Stáňa, když dojedla polévku a odložila talíř, – ty už jsi zdravej, když tě pustili z tý nemocnice?
– Úplně ještě ne, ale můžu už bejt doma, odpověděl dědeček. – Dali mi sebou prášky, a kdyby něco, mám tady babičku…
– A nás taky, dědo, promluvil konečně i Kamil; žárlivý Adam ho na ta slova pod stolem, aniž by si toho někdo z přítomných povšiml, zlostně nakopl.
Pak babička vyměnila polévkovou mísu za pekáč s vepřovou pečení a každému z dětí na talíř nandala kus propečeného masa, knedlík a zelí. Děda tomu jen smutně přihlížel; jemu pak babička naložila pro něho zvlášť uvařenou ovesnou kaši a nakládanou červenou řepu.
– Dědečku, ty nemůžeš jíst maso? zeptala se ho teď pro změnu Jitka.
Za dědu odpověděla babička: – Dědeček nemůže mastný, má nemocný bříško… ale vy jezte, děti, vy jste ještě zdravý!
– A kam se chystáte odpoledne, děti? pokusil se děda nepříjemné téma zamluvit.
– Do Bezručáku, s Járinem, že jo, holky? řekl Adam.
– Vemte sebou taky Kamila, ať zase nesedí celej den na půdě u knížek, řekl děda.
– Jezte děti, ať vám to nevystydne, řekla babička. – A ty, Jitko, sněz taky to zelí, ať máš vitamíny…
– Fuj, tam je kmín, zatvářila se nešťastně malá Jitka, pohrabala se ve zmiňovaném zelí vidličkou a ohrnula nad ním svůj vybíravý nos.
– Ses předtím najedla třešní a teď ti to nejede, co? ušklíbla se na svou mladší sestru Stáňa.
Obývacím pokojem se z nového otcova magnetofonu linula trampská hudba. – Nechte mě plout, tak nechte mě plout…, prozpěvoval si otec v koupelně u zrcadla společně s kapelou The Rangers a mydlil si u toho štětkou bradu a tvář, aby se pak mohl důkladně, jak to měla jeho žena ráda, oholit. – Sil už málo mám – tak nechte mě plout!
– A sakra! Kamile? ozval se najednou matčin hlas z ložnice.
Otec zastavil tah štětkou.
– Cože?
– Asi to na mě přišlo…
Tak, jak byl, s namydlenou tváří vběhl do ložnice: matka se tam skláněla u prádelníku a držela se za břicho.
Nedokázal se najednou vůbec pohnout. Jako by už neměli za sebou dva porody…
„Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro ty z nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli. Jestliže to celý začalo spíš jen jako pubertální touha po sebevyjádření, až teprve dneska můžeme pořádně docenit skutečnej význam toho všeho. A teprve až v souvislostech dnešní doby, v kontextu současnýho dění, nám to nakonec může v celý svý kráse docvaknout…“
Ukázka z knihy:
Sedmiletého Kamila probudil matčin kuchyňský tranzistorák: v ranním vysílání rozhlasové stanice Praha právě probíhala čtvrthodinka tělocviku – vzpažit, upažit, podepřít se v loktech a zakroužit nohama… Kamil vstal a zapadl raději do koupelny.O rok mladšímu Adamovi se ale z postele nechtělo, tady musela zasáhnout sama matka.
Kamil si zatím vyčistil zuby, převlékl se a usedl ke kuchyňskému stolu před hrnek s čajem a před dva krajíce chleba s máslem. Tranzistorák po jeho levé ruce teď vyzýval posluchače „vzhůru do nového, letního dne“ jakýmsi budovatelským pochodem a skrze jeho břeskné tóny sem z ložnice dolehl též matčin vemlouvavý hlas:
– No tak, Adame, vstaň přece už, venku je léto, svítí sluníčko… V září už půjdeš taky do školy, ale Kamilovi dnes začínají prázdniny… dostane vysvědčení a pak tě odvede k babičce, já musím na kontrolu k panu doktorovi… do školky dneska nepůjdeš, už je pozdě, tos měl vstát dřív… jseš přece už velkej kluk – v září ti bude sedum… Kamilovi bude osum… No on po prázdninách půjde do třetí, oni ho vzali do školy o rok dřív, uměl už číst a tak… Já vím, že i ty umíš číst, ale ve škole se naučíš ještě počítat, malovat, zpívat, cvičit…
Nakonec Adam taky vstal. Matka ho vyprovodila ke koupelně a vrátila se zpět do kuchyně. Kamil mezitím dojedl; z rádia se linula písnička o čarodějnici Saxáně z dětského filmu Dívka na koštěti.
– Dovedeš ho pak k babičce, až se vrátíš?
– Jasně, mami, na mě se můžeš spolehnout…
Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…
Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.
Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…
Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.
Na něj se přece mohla spolehnout!
5
Děda si po svém návratu z nemocnice nasadil brýle a prohlédl si Kamilovo vysvědčení:
– Pracovní vyučování za dvě? Ty neumíš pracovat?– Nech ho, jinak má samý jedničky, zastala se vnuka babička.
– Taky z tělocviku má dvojku, pokračoval děda. – To Jitka se Stáňou mají dvojky z češtiny a z počtů, ale z tělocviku mají obě dvě jedničku…
– Každej holt má talent na něco jinýho!
Babička důrazně odložila kouřící polévkovou mísu na stůl a popošla několik kroků do vedlejšího pokoje k oknu, otevřenému do zahrady.
– Jitko, Stáňo, Adame, k obědu!!!
Zmiňované sestřenice – osmiletá Jitka a desetiletá Stáňa – právě v té chvíli spolu s bratránkem Adamem slézaly a očesávaly ranou třešeň. – Hned! odpověděla za všechny tři babičce do okna Stáňa.
Děti posléze vběhly do kuchyně. Stůl byl prostřený, děda naběračkou rozléval polévku z mísy do talířů.
– Umyli jste si všichni ruce? zeptala se babička svých vnoučat pro kontrolu, než usedla po jejich boku.
– Já je mám umytý, hele, ukazovala své umyté ruce všem dokola Jitka.
– Já taky, nesměla zůstat pozadu její starší sestra Stáňa.
– A co ty, Adame, otočil se děda od polévky na mladšího Kamilova brášku, – ty jsi taky lezl na třešeň – umyl sis ruce jako holky?
– Umyl, přikývl Adam, v této chvíli nejmladší ze všech přítomných, – ale dědo, Kamil si je nemyl!
– Nežaluj, zpražil ho děda přísným pohledem a na vysvětlenou pro ostatní dodal: – Kamil si umyl ruce, zatímco vy jste byli ještě na stromě…
– Jezte, děti, ať vám ta polívka nevystydne, řekla babička.
– A dědečku, zeptala se Stáňa, když dojedla polévku a odložila talíř, – ty už jsi zdravej, když tě pustili z tý nemocnice?
– Úplně ještě ne, ale můžu už bejt doma, odpověděl dědeček. – Dali mi sebou prášky, a kdyby něco, mám tady babičku…
– A nás taky, dědo, promluvil konečně i Kamil; žárlivý Adam ho na ta slova pod stolem, aniž by si toho někdo z přítomných povšiml, zlostně nakopl.
Pak babička vyměnila polévkovou mísu za pekáč s vepřovou pečení a každému z dětí na talíř nandala kus propečeného masa, knedlík a zelí. Děda tomu jen smutně přihlížel; jemu pak babička naložila pro něho zvlášť uvařenou ovesnou kaši a nakládanou červenou řepu.
– Dědečku, ty nemůžeš jíst maso? zeptala se ho teď pro změnu Jitka.
Za dědu odpověděla babička: – Dědeček nemůže mastný, má nemocný bříško… ale vy jezte, děti, vy jste ještě zdravý!
– A kam se chystáte odpoledne, děti? pokusil se děda nepříjemné téma zamluvit.
– Do Bezručáku, s Járinem, že jo, holky? řekl Adam.
– Vemte sebou taky Kamila, ať zase nesedí celej den na půdě u knížek, řekl děda.
– Jezte děti, ať vám to nevystydne, řekla babička. – A ty, Jitko, sněz taky to zelí, ať máš vitamíny…
– Fuj, tam je kmín, zatvářila se nešťastně malá Jitka, pohrabala se ve zmiňovaném zelí vidličkou a ohrnula nad ním svůj vybíravý nos.
– Ses předtím najedla třešní a teď ti to nejede, co? ušklíbla se na svou mladší sestru Stáňa.
Obývacím pokojem se z nového otcova magnetofonu linula trampská hudba. – Nechte mě plout, tak nechte mě plout…, prozpěvoval si otec v koupelně u zrcadla společně s kapelou The Rangers a mydlil si u toho štětkou bradu a tvář, aby se pak mohl důkladně, jak to měla jeho žena ráda, oholit. – Sil už málo mám – tak nechte mě plout!
– A sakra! Kamile? ozval se najednou matčin hlas z ložnice.
Otec zastavil tah štětkou.
– Cože?
– Asi to na mě přišlo…
Tak, jak byl, s namydlenou tváří vběhl do ložnice: matka se tam skláněla u prádelníku a držela se za břicho.
Nedokázal se najednou vůbec pohnout. Jako by už neměli za sebou dva porody…
Zobrazit celý text ▼Skrýt text ▲
Jazyk: Čeština
Nakladatelství: Dauphin
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
Stran: 184
ISBN: 978-80-7272-406-2
Rozměry (mm): 200 × 120 × 20
Recenze
Recenze mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit
Z podobných knih Vám doporučujeme také
✕
practise content
practise content 02
Knihkupec.com
Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.
(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap