Název:

KLUCI, KDE JSTE?

Popis:

Hudebně zábavná generační výpověď

„Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro ty z nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli. Jestliže to celý začalo spíš jen jako pubertální touha po sebevyjádření, až teprve dneska můžeme pořádně docenit skutečnej význam toho všeho. A teprve až v souvislostech dnešní doby, v kontextu současnýho dění, nám to nakonec může v celý svý kráse docvaknout…“




Ukázka z knihy:

Sedmiletého Kamila probudil matčin kuchyňský tranzistorák: v ranním vysílání rozhlasové stanice Praha právě probíhala čtvrthodinka tělocviku – vzpažit, upažit, podepřít se v loktech a zakroužit nohama… Kamil vstal a zapadl raději do koupelny.O rok mladšímu Adamovi se ale z postele nechtělo, tady musela zasáhnout sama matka.

Kamil si zatím vyčistil zuby, převlékl se a usedl ke kuchyňskému stolu před hrnek s čajem a před dva krajíce chleba s máslem. Tranzistorák po jeho levé ruce teď vyzýval posluchače „vzhůru do nového, letního dne“ jakýmsi budovatelským pochodem a skrze jeho břeskné tóny sem z ložnice dolehl též matčin vemlouvavý hlas:

– No tak, Adame, vstaň přece už, venku je léto, svítí sluníčko… V září už půjdeš taky do školy, ale Kamilovi dnes začínají prázdniny… dostane vysvědčení a pak tě odvede k babičce, já musím na kontrolu k panu doktorovi… do školky dneska nepůjdeš, už je pozdě, tos měl vstát dřív… jseš přece už velkej kluk – v září ti bude sedum… Kamilovi bude osum… No on po prázdninách půjde do třetí, oni ho vzali do školy o rok dřív, uměl už číst a tak… Já vím, že i ty umíš číst, ale ve škole se naučíš ještě počítat, malovat, zpívat, cvičit…

Nakonec Adam taky vstal. Matka ho vyprovodila ke koupelně a vrátila se zpět do kuchyně. Kamil mezitím dojedl; z rádia se linula písnička o čarodějnici Saxáně z dětského filmu Dívka na koštěti.
– Dovedeš ho pak k babičce, až se vrátíš?

– Jasně, mami, na mě se můžeš spolehnout…

Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…

Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.

Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku…

Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl.

Na něj se přece mohla spolehnout!




5

Děda si po svém návratu z nemocnice nasadil brýle a prohlédl si Kamilovo vysvědčení:

– Pracovní vyučování za dvě? Ty neumíš pracovat?– Nech ho, jinak má samý jedničky, zastala se vnuka babička.
– Taky z tělocviku má dvojku, pokračoval děda. – To Jitka se Stáňou mají dvojky z češtiny a z počtů, ale z tělocviku mají obě dvě jedničku…

– Každej holt má talent na něco jinýho!

Babička důrazně odložila kouřící polévkovou mísu na stůl a popošla několik kroků do vedlejšího pokoje k oknu, otevřenému do zahrady.

– Jitko, Stáňo, Adame, k obědu!!!

Zmiňované sestřenice – osmiletá Jitka a desetiletá Stáňa – právě v té chvíli spolu s bratránkem Adamem slézaly a očesávaly ranou třešeň. – Hned! odpověděla za všechny tři babičce do okna Stáňa.

Děti posléze vběhly do kuchyně. Stůl byl prostřený, děda naběračkou rozléval polévku z mísy do talířů.

– Umyli jste si všichni ruce? zeptala se babička svých vnoučat pro kontrolu, než usedla po jejich boku.

– Já je mám umytý, hele, ukazovala své umyté ruce všem dokola Jitka.

– Já taky, nesměla zůstat pozadu její starší sestra Stáňa.

– A co ty, Adame, otočil se děda od polévky na mladšího Kamilova brášku, – ty jsi taky lezl na třešeň – umyl sis ruce jako holky?

– Umyl, přikývl Adam, v této chvíli nejmladší ze všech přítomných, – ale dědo, Kamil si je nemyl!

– Nežaluj, zpražil ho děda přísným pohledem a na vysvětlenou pro ostatní dodal: – Kamil si umyl ruce, zatímco vy jste byli ještě na stromě…

– Jezte, děti, ať vám ta polívka nevystydne, řekla babička.

– A dědečku, zeptala se Stáňa, když dojedla polévku a odložila talíř, – ty už jsi zdravej, když tě pustili z tý nemocnice?

– Úplně ještě ne, ale můžu už bejt doma, odpověděl dědeček. – Dali mi sebou prášky, a kdyby něco, mám tady babičku…

– A nás taky, dědo, promluvil konečně i Kamil; žárlivý Adam ho na ta slova pod stolem, aniž by si toho někdo z přítomných povšiml, zlostně nakopl.

Pak babička vyměnila polévkovou mísu za pekáč s vepřovou pečení a každému z dětí na talíř nandala kus propečeného masa, knedlík a zelí. Děda tomu jen smutně přihlížel; jemu pak babička naložila pro něho zvlášť uvařenou ovesnou kaši a nakládanou červenou řepu.

– Dědečku, ty nemůžeš jíst maso? zeptala se ho teď pro změnu Jitka.

Za dědu odpověděla babička: – Dědeček nemůže mastný, má nemocný bříško… ale vy jezte, děti, vy jste ještě zdravý!

– A kam se chystáte odpoledne, děti? pokusil se děda nepříjemné téma zamluvit.

– Do Bezručáku, s Járinem, že jo, holky? řekl Adam.

– Vemte sebou taky Kamila, ať zase nesedí celej den na půdě u knížek, řekl děda.

– Jezte děti, ať vám to nevystydne, řekla babička. – A ty, Jitko, sněz taky to zelí, ať máš vitamíny…

– Fuj, tam je kmín, zatvářila se nešťastně malá Jitka, pohrabala se ve zmiňovaném zelí vidličkou a ohrnula nad ním svůj vybíravý nos.

– Ses předtím najedla třešní a teď ti to nejede, co? ušklíbla se na svou mladší sestru Stáňa.




Obývacím pokojem se z nového otcova magnetofonu linula trampská hudba. – Nechte mě plout, tak nechte mě plout…, prozpěvoval si otec v koupelně u zrcadla společně s kapelou The Rangers a mydlil si u toho štětkou bradu a tvář, aby se pak mohl důkladně, jak to měla jeho žena ráda, oholit. – Sil už málo mám – tak nechte mě plout!

– A sakra! Kamile? ozval se najednou matčin hlas z ložnice.

Otec zastavil tah štětkou.

– Cože?

– Asi to na mě přišlo…

Tak, jak byl, s namydlenou tváří vběhl do ložnice: matka se tam skláněla u prádelníku a držela se za břicho.

Nedokázal se najednou vůbec pohnout. Jako by už neměli za sebou dva porody…

Počet stran:

184

Nakladatelství:

Dauphin

Jazyk:

CZE

Obal:

Cena: 214,- Kč

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap