O knize jsem si zapsal v březnu 2007 do blogu toto:



Kniha, kterou bych chtěl napsat sám...

...kdyby ji už přede mnou nenapsal někdo jinej...



...v tomhle případě Nick Hornby.



"Moje nadání, jestli to tak můžu nazvat, spočívá ve spojení velkého množství průměrností do jednoho soudržného celku. Podle mě by takových chlapů jako já mohly být milióny, ale nejsou, fakt ne: je spousta chlapů, kteří mají vytříbený vkus, co se týče hudby, jenže nečtou, je spousta chlapů, kteří čtou, ale jsou hrozně tlustí, je spousta chlapů, kteří sympatizují s feminismem, jenže mají ošklivé fousy, je spousta chlapů, co mají smysl pro humor jako Woody Allen, jenže vypadají jako Woody Allen (obzvláště vypečený vtípek, ten bych chtěl napsat, kdyby ho už přede mnou nenapsal někdo jinej, v tomhle případě Nick Hornby). Spousta chlapů moc pije, jiní se chovají jako blbci, když řídí auto, spousta se jich míchá do rvaček, jiní se zas chvástají, kolik mají peněz, nebo berou drogy. To já nic z těchhle věcí nedělám. Jestli to mám u ženských dobrý, nevděčím za to svým ctnostem, nýbrž nectnostem, které nemám."



Nick Hornby, Všechny moje lásky, str. 32, přeložila Hanka Jelínková, vydal BB art v roce 2002.



Po dlouhý době jsem se pustil do beletrie a mimoto, že se u četby bavím (to poznám podle toho, že při četbě toho paperbacku v Ítéčku si sám pro sebe a pro tou samomluvou šokované spolustolovníky u vedlejších stolů povídám polohlasem: "no to je přesný"), tak jako tradičně na autora žárlím, že na to přišel dřív než já, zkrátka, že zase čtu Knihu, kterou bych chtěl napsat sám, kdyby ji přede mnou nenapsal někdo jinej, v tomhle případě Nick Hornby.



Jo, takže budu radši číst, než něco psát, páč moje sebevědomí co se originality mýho psaní týče, je zase v prdeli.



Váš knihkupec Dan Kruml