Název:

Zvonící cedry (Zvonící cedry 2. díl)

Popis:

V druhém dílu autor popisuje události, které se odehrály po jeho návratu z tajgy. Nechybí zde ani Anastasiina vyprávění o léčení a příčinách lidských neduhů. Mimo jiné V. Megre zveřejňuje informaci o unikátních svatyních, jež mají větší energetickou sílu než egyptské pyramidy. Autor: Vladimír Megre Překlad: Valentýna Lymarenko-Novodarská Stran: 200 Rok: 2009 (druhé vydání)

Úryvek z knihy:

Mimozemšťanka nebo člověk Dříve, než budu vyprávět o událostech souvisejících s Anasta sií, chci poděkovat všem vůdcům duchovních směrů, vědcům a novinářům, obyčejným čtenářům, kteří mi poslali dopisy, duchovní literaturu, komentáře k událostem vyloženým v první knize. Popisy Anastasie jsou různé. Tisk ji nazývá: „Hospodyní tajgy“, „Sibiřskou vševědkou“, „Věštkyní“, „Božským projevem“, „Mimozemšťankou“. Proto jsem na otázku moskevské novinářky Marie Karpinské: „Miluješ Anastasii?“ odpověděl: „Nevyznám se ve svých citech.“ A vzápětí se rozšířily řeči, že nejsem schopen cosi pochopit kvůli duchovní nekompetentnosti. Ale jak je možné milovat, když nemáš jasno, koho miluješ? Vždyť doteď není jasné, kdo je Anastasia ve skutečnosti. Opřel jsem se o její tvrzení: „Jsem člověk. Žena.“ a pokusil jsem se přesvědčit o tom sám sebe, najít vysvětlení pro její neobvyklé schopnosti. Ze začátku všechno vychá zelo. Kdo je Anastasia? Je to mladá žena, která se narodila a žije jako poustevnice ve vzdálené sibiřské tajze. Po smrti rodičů ji vychovávali dědeček a pradědeček, kteří také vedou poustevnický život. Můžeme považovat za neobvyklé to, že Anastasii jsou oddána divoká zvířata? Na tom také není nic neobvyklého. Na venkovském dvorku mezi sebou velmi dobře vychází různá zvířata a s úctou se chovají ke svému hospodáři. Složitější bylo pochopit mechanizmus, pomocí něhož ona vidí na dálku, ví do detailu o různých událostech, dokonce tisíce let starých, lehce se vyzná v našem současném životě. Jak funguje její paprsek, který na dálku léčí lidi, proniká do dávné minulosti a nahlíží do budoucna? Profesor fi lozofi e K. I. Šilin ve svých pracích, věnovaných analýze Anastasiiných výroků a skutků, napsal: „Anastasiin tvůrčí potenciál je všeobecný, nikoliv čistě individuální dar Boží, dar od Přírody. My všichni a každý zvlášť jsme spojení s vesmírem. Zabránit budoucí katastrofě můžeme harmonickým sloučením odvěkých kultur. Vývoj této kultury, takzvané kultury harmonicky čistého dětství, dává „ženský“ typ kultury, který se nejvýrazněji projevil v buddhis mu, ale také v naší Anastasii. Právě proto se uvádí následující řetězec jmen: Anastasia = Tára = Buddha = Maitréja. Anastasia je dokonalým člověkem, podobným Bohu.“ Nemám právo soudit, zda je tomu tak, nebo ne. Ale nechápu, proč tedy Anastasia nenapíše nějaké učení, jako všichni osvícení, podobní Bohu, a místo toho se po dobu svých dvaceti uvědomělých let zabývá zahrádkáři. Nicméně, po přečtení vyjádření vědců jsem došel k závěru, že tato žena není šílená. Věda má alespoň hypotézy týkající se toho, co řekla, a v některých směrech se provádějí i výzkumy. Například na otázku: „Anastasie, jakým způsobem zachycuješ a popisuješ různé tisíce let staré situace, a dokonce i myšlenky velkých lidí z minulosti?“ odpověděla: „První myšlenka, první slovo bylo u Stvořitele. Jeho myšlenky žijí dodnes, neviditelně nás obklopují a zaplňují vesmírný prostor, odrážejí se v materiálních živých tvorech, stvořených pro toho hlavního, pro člověka! Člověk je dítě Stvořitele. A jako každý rodič On nemohl přát svému dítěti méně, než měl sám. Dal mu všechno. Dokonce víc! Dal mu svobodu volby. Člověk může tvořit a zdokonalovat svět silou své myšlenky. Ani jedna myšlenka, vyprodukovaná člověkem, nikam nezmizí. Pokud je světlá, zaplňuje světlé prostranství a staví se na stranu Světlých sil, pokud je temná, přechází na protější stranu. I dnes může každý člověk využít jakoukoliv myšlenku, kdykoliv vyprodukovanou člověkem nebo Stvořitelem.“ „Proč je tedy nevyužívají všichni?“ „Využívají je všichni, ale v různé míře. Aby je bylo možno využívat, je třeba myslet, jenže kvůli každodenním starostem se to nedaří každému.“ „Takže stačí se jenom zamyslet a všechno se podaří? Dokonce bychom mohli poznat i myšlenky Stvořitele?“ „Abychom poznali myšlenky Stvořitele, je třeba dosáhnout Jeho čistoty úmyslů a Jeho rychlosti pohybu myšlenky. Abychom poznali myšlenky osvícených, je třeba mít jejich čistotu úmyslů a umět myslet jejich rychlostí. Pokud člověk nemá dostatečnou čistotu úmyslů, aby mohl komunikovat s paralelou Světlých sil, kde žijí světlé myšlenky, pak je bude čerpat z temného protějšku. V důsledku toho trápí sám sebe a mučí jiné.“ Nevím, zda tyto její výroky přímo nebo nepřímo vysvětlil ředitel Mezinárodního institutu teoretické a užité fyziky Akademie přírodních věd Ruska akademik A. E. Akimov v časopise „Zázraky a příhody“ v článku „Fyzika uznává Nejvyšší rozum“, kde píše: „Existovaly a existují dva směry poznání přírody. Jeden představuje západní věda, a tedy znalosti získávané metodou, kterou využívá Západ: důkaz, pokus atd. Druhý – východní, představuje znalosti, které přichází zvenčí, ezoterickou cestou ve stavu meditace. Ezoterické znalosti se nezískávají, jsou člověku dány. Tak se stalo, že v určité fázi byla tato ezoterická cesta ztracena a vytvořila se jiná, velice složitá a pomalá. Za posledních tisíc let jsme touto cestou dosáhli znalostí, které měli na Východě před třemi tisíci lety. Intuitivně jsem přesvědčen, že pravdu měli ti, kteří říkali: hmota, jež na úrovni pole zaplňuje celý vesmír, je jakousi vzájemně souvislou strukturou. V kapitole „Vesmír jako superpočítač“ knihy „Souhrn technologií“ vyslovil Stanislav Lem myšlenku o existenci ohromného Vesmírného mozku, který je jako počítač. Představte si počítač, který je při objemu pozorovaného vesmíru o poloměru kolem 15 mld. km naplněný prvky o objemu 10–33 cm3. A takovýto mozek, zaplňující celý vesmír, samozřejmě disponuje možnostmi, které si těžko můžeme představit nebo vymyslet. A když vezmeme v úvahu to, že tento mozek ve skutečnosti funguje nikoliv jako počítač, ale na základě takzvaných torzních polí, pak to vysvětluje skutečnost, že: „projevy Absolutna dle Schellinga nebo Sunyaty, staré vedické literatury, představují právě počítací stroj. A kromě něj ve světě nic neexistuje. Zbytek je tou či onou formou Absolutna.“ O paprsku působícím na dálku říká řádný člen Ruské Akademie lékařských věd akademik Vlail Kaznačejev v článku „Živé paprsky a živé pole“ (časopis „Zázraky a příhody“ z 3. 5. 96) následující: „Zřejmě měl Vernadský pravdu, když položil otázku: jakpak něco ideálního a myslícího přemisťuje planetu Zemi do nové evoluční fáze? Jak? Prací, výbuchy, technogenní činností? Tak jednoduše to vysvětlit nejde. Fakta nasvědčují tomu, že člověk, manipulant, může měnit na dálku stav elektronických přístrojů. Jakoby sráží stupnici přístrojů, a to na dálku. V současné době se v Novosibirsku pracuje na dálkovém spojení s Norilskem, Diksonem, Simferopolem a také s Ťumenským trojúhelníkem, s Americkým centrem na Floridě. A dálkové spojení s člověkem, přístrojem a manipulantem se navazuje spolehlivě a přesně. 9 Jedná se o neznámý jev, kterým je součinnost živé látky na velké vzdálenosti.“ Bohužel v článcích je mnoho nepochopitelných termínů, odkazů na studie jiných vědců. Je složité přečíst je všechny a navíc pochopit. Ale pochopil jsem, že věda ví o schopnosti člověka kontaktovat se s jiným člověkem na dálku, ví i o vesmírné „databance“, kterou používá Anastasia, a říká jí dimenze Světlých sil, nebo dimenze, v níž žijí všechny myšlenky, vyprodukované člověkem. O tomto jevu mluví současná věda také a říká mu superpočítač. Dále jsem potřeboval pochopit, jakým způsobem se mně, člověku, který se nikdy nezabýval literární činností a nemá pro to řádné vzdělání, podařilo napsat knihu, která nenechavá lidi chladnými. Když jsem byl v tajze, Anastasia mi řekla: „Udělám z tebe spisovatele. Napíšeš knihu a bude ji číst mnoho lidí. Tato kniha bude příznivě působit na čtenáře.“ Teď je kniha napsána. A mohli bychom předpokládat, že to je jenom Anastasiina zásluha. Ale pak je třeba určit, jakým způsobem tato kniha působí na tvůrčí schopnosti jiných lidí. Jenže zatím se to nikomu nepodařilo. Pro usnadnění úkolu lze samozřejmě předpokládat, že mám nějaký talent a po tom, co jsem získal zajímavé informace, jsem je jednoduše popsal. Pak se zdá, že všechno do sebe zapadá. Všechno má své vysvětlení. Není třeba dále ztrácet čas čtením vědecké a duchovní literatury, klást otázky odborníkům. Ale Anastasia ukázala nový jev, který zatím nemohu pochopit ani já, ani nikdo z těch, kteří mi pomáhali. Pokud si pamatujete, v první knize jsem napsal to, co mi řekla ještě před dvěma lety: „Malíři namalují obrazy, básníci na10 píší básně a bude o mně natočen fi lm. Budeš se na to vše dívat a vzpomínat na mě…“ Na mou otázku: „Může předpovídat budoucnost?“ Anastasiin dědeček odpověděl: „Vladimíre, Anastasia nepředpovídá budoucnost, má schopnost ji vytvářet a vtělovat do života.“ Slova jsou jen pouhá slova. Člověk toho napovídá hodně. I těmto slovům jsem nepřikládal zvláštní význam a hodnotil jsem je jako něco alegorického. Protože jsem ani netušil, jak přesně se v reálném životě uskuteční všechno, co řekla. Ale neuvěřitelné se děje! To, co řekla Anastasia, se s jistotou začíná realizovat. Ze začátku se proudem sypaly básně. Částečně jsem je zveřejnil na konci první knihy. Pak se v různých městech začaly otvírat „Anastasiiny domky“. V prvním z nich, ve městě Gelendžik, byly vystaveny obrazy moskevské malířky Alexandry Vasiljevny Sajenkové. Obrazy věnované Anastasii, přírodě. Vešel jsem do tohoto domku, podíval jsem se na zdi ověšené velkými obrazy a okolní prostor se jakoby začal měnit. Z mnohých obrazů se na mě svýma dobrýma očima dívala Anastasia. A ty náměty! Představte si, na některých obrazech byly náměty z druhé knihy, kterou jsem ještě nenapsal. Byla tam i zářící koule, která se občas objevuje vedle Anastasie. Pak jsem se dozvěděl, že tato malířka nemaluje štětcem, ale konečky prstů. Většina obrazů již byla prodaná, ale zůstala na výstavě, protože lidé se na tyto obrazy stále chodili dívat. Jeden z nich mi malířka darovala. Byli na něm zobrazeni Anastasiini rodiče. Od tváře její maminky se nedal odvrátit pohled. Začal jsem od různých fi lmových studií dostávat nabídky na natočení fi lmu o Anastasii. A už to pro mě bylo samozřejmostí. Když jsem se rukama dotýkal obrazů a listů s básněmi, poslouchal písně a prohlížel záběry natočeného fi lmu, snažil jsem se pochopit, co se odehrává. Kromě toho ještě Moskevské výzkumné centrum, které se zabývá výzkumem jevů spojených s Anastasií, udělalo závěr: „Největší duchovní učitelé, kteří jsou známí svými náboženskými učeními, fi lozofi ckým a vědeckým bádáním, nedosahují rychlosti Anastasiina působení na lidský potenciál. Jejich učení dosáhla viditelného projevu v reálném životě po uplynutí stovek a tisíců let od okamžiku jejich vzniku. Anastasia za pouhé dny a měsíce nějakým neznámým způsobem, bez kázání a všelijakých duchovních traktátů, působí přímo na city a vyvolává emocionální vzplanutí, tvůrčí rozmach, který se realizuje ve skutečných dílech řady lidí, kteří se jí „dotknou“ myšlenkou. Vidíme je v podobě uměleckých děl, vnímáme je jako nadšený zápal pro světlé a dobré.“ Jakýmpak způsobem se tato osamělá poustevnice, žijící ve vzdálené sibiřské tajze, ve stejnou dobu jakoby vznáší nad reálným prostorem našeho života? Jakým způsobem rukama jiných lidí materializuje umělecké výtvory? A všechny jsou o světlém, dobrém, o Rusku, přírodě a lásce. „Anastasia zasype svět velkou poezií lásky. Básně a písně budou jako jarní déšť omývat naši Zemi od nahromaděné špíny,“ řekl její dědeček. „Ale jak to udělá?“ ptal jsem se. Odpověděl: „Rozdává nadšení energií vlastního vzplanutí, silou svého snu.“ „Jakou sílu skrývá její touha?“ „Sílu Člověka-Tvůrce.“ „Ale za svá díla má člověk dostávat odměnu, poctu, peníze, tituly. Ona je však odevzdává jiným zdarma. Proč?“ „Je soběstačná. Vlastní uspokojení a upřímná láska alespoň některého jedince jsou pro ni nejvyšší odměnou,“ odpověděl Anastasiin dědeček. Pro mě však bylo těžké pochopit celkový smysl těchto slov. Ve snaze uvědomit si, kdo je Anastasia, a určit svůj vztah k ní, jsem dál poslouchal různé názory na tuto ženu a četl duchovní literaturu. Za půldruhého roku jsem obsáhl víc literatury, než za všechna léta předchozího života. A čeho jsem docílil? Udělal jsem pro sebe pouze jeden nepochybný závěr: „V řadě rozumných knih, které se ucházejí o historickou hodnověrnost, duchovnost a upřímnost, je samá drzá lež.“

Obal:

Cena: 249,- Kč

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap