Anotace:
Královna zločinu se na prahu šedesátky rozhodla sepsat vlastní životopis. Pracovala na něm s přestávkami plných patnáct let. Kniha vyšla v roce 1977, rok po její smrti.

Christie nás v ní provází svým dětstvím, prvními láskami, oběma manželstvími, dozvíme se, kde a jak získala znalosti z medicíny, toxikologie či archeologie pro své rafinované případy, poznáme její postřehy o společnosti, v níž žila. A snad i pochopíme, jak se dokázala vymanit z vlivu viktoriánské výchovy či proč dobrovolně snášela útrapy cestování.

Vychází ve zrevidované podobě včetně fotografické přílohy s rodinnými snímky.

Anotace:
Píše se rok 1945. Koncentrační tábory jsou plné nevýslovných hrůz. I přesto smrt jediného muže dokáže ovlivnit osud vězňů v jednom z nich....

Anotace:
Proč lidé ničí knihy stejně dlouho, jak dlouho je čtou?

Existuje mnoho prací o dějinách knih, čtení nebo o bibliofiliích, avšak doposud se žádná nezabývala zánikem knih. O to významnější je Báezova práce, na niž sbíral materiál po celém světě.

Anotace:
V tomto svazku Česká knižnice nabízí dva už dávno klasické povídkové soubory Jana Nerudy (1834 —1891). Jestliže v raných Arabeskách (1864) jsou v popředí psychologické a sociální portréty postav vyděděnců, jimiž maloměstská společnost opovrhuje, zobrazených s pochopením a soucitem, v pozdějších Povídkách malostranských (1878) se střídají polohy komické, idylické a tragické a autor ke čtenáři promlouvá jako zapisovatel a ironický nebo satirický komentátor osudů obyvatel této pražské čtvrti, proslavené také díky jeho přesvědčivému vypravěčskému mistrovství. Nerudovy povídky patří po právu k nejčtenějším a nejvydávanějším dílům české literatury vůbec. Přítomná edice vychází tentokrát z prvního vydání obou knih.

Anotace:
Novela zavádí čtenáře na okraj města, do polorozpadlého domu schovaného kdesi uprostřed areálu bývalé továrny mezi vysokými pecemi vítkovických železáren. Stejně jako zchátraly, zrezivěly a rozpadly se výrobní haly továrny, sešli také lidé, kteří v domě ještě přežívají. Napínavý příběh s detektivní zápletkou popisuje osudy čtyř sousedů, kteří se při hledání zdánlivě nejjednodušší životní cesty dopustí zločinu.

Všechny hrdiny spojuje miniulost prožitá v kleci fabriky, neschopnost změnit svůj život k lepšímu, neschopnost představit si sebe samé jako strůjce vlastního osudu.

Anotace:
Souhrnný pohled na pragmatické teorie literární fikcionality

Kniha Jiřího Kotena se snaží nalézt odpovědi na otázky, jaké záměry mají tvůrci vyprávění, co při tvorbě fikcí „dělají se slovy“, jakým způsobem jim dokážou čtenáři náležitě rozumět atd. Za nejvydatnější inspirační zdroj autorovi posloužila takzvaná teorie řečových aktů (J. L. Austin, J. R. Searle), ale také teorie fikčních světů (L. Doležel, M.-L. Ryanová), která umožňuje tradiční pragmatické koncepty aktualizovat a domýšlet.

Podle Kotena autoři fikcí kreativně napodobují autentické zobrazivé výpovědi, tyto řečové akty však zároveň disponují deklarativní silou vytvářet svět, o němž se vypravuje. Formule pohádkových vyprávění „bylo nebylo“ je tudíž výstižná pro všechna fikční vyprávění: kooperující čtenáři vědí, že mají číst vyprávění o tom, co nebylo, jako kdyby šlo o vyprávění o tom, co se skutečně přihodilo. Na základě teze o zdvojené výpovědní síle se autor snaží vysvětlit, jak je možné, že v nás fikce vyvolávají autentické, avšak odstupem od zobrazeného světa mírněné emoce. Fikční výpověď zařazuje do taxonomie ilokučních aktů či popisuje pozici informovaného čtenáře, jenž napíná veškeré síly k tomu, aby narativu správně porozuměl. Prostřednictvím automatické pravdivosti fikčního diskursu Koten mj. dále objasňuje, proč literatura neztrácí svou přesvědčivost ani tam, kde vypravuje jevy jinak nesnadno zobrazitelné (např. detailní zobrazení psychického života postav). Dílčí úvahy jsou dokládány na bohatém materiálu české i cizojazyčné narativní literatury.

Anotace:
Obraz je podmanivým pokusem o použití některých postupů francouzské literární avantgardy v milostném, či spíše (silně) erotickém příběhu.

Zkusme se přenést zpátky do časů, kdy literatura ještě nebyla pouze zbožím, kdy se román snažil vyhovět novým požadavkům doby, kdy se učil novému pohledu na realitu, kdy ještě byl možný literární skandál.

Obraz (L’image, 1956) je toho dobrým příkladem a bezesporu zajímavým pokusem o použití některých postupů tehdejší francouzské literární avantgardy v milostném, či spíše (silně) erotickém příběhu. Nápad využít „školy pohledu“ tzv. nového románu k popisu intimních výjevů jistě není nijak objevný, nový však je až delirantně přesný popis (nikoli fiktivní) reality a jejího zobrazení, zde na obscénních fotografiích. Účinek, jaký tu má zpětná projekce fotografického obrazu přes (nikdy nezmíněný) objektiv fotoaparátu na realitu, či lépe na naši představu o ní, je překvapivý.

Nejde tu však o techniku vyprávění, jde o vyprávění samé. O příběh, o tajemnou hru, kterou mezi sebou hraje trojice hlavních postav: vypravěč, muž velkého světa Jean de Berg, zdánlivě chladná elegantní krasavice Klára a její mladá přítelkyně, nebo možná otrokyně Anna. Tu Klára z nejasných důvodů Jeanovi nejprve předvádí v nejrůznějších ponižujících situacích a pak mu ji nabídne jako erotickou hračku. A je to až jeden obraz, který, mezi snímky, na nichž Klára demonstruje zjevné Annino zaujetí pro vlastní utrpení, naznačuje možné vysvětlení. Na konci příběhu plného náznaků, narážek, tajemných dohadů a jakoby kradmých vjemů reality Anna mizí, obě ženy splývají v jedinou, s níž Jean nyní tvoří snad už konečně ideální milenecký pár, zvláštní spiklenecké spojenectví, které tato „škola hrou“ vybavila pro nástrahy budoucího (našeho) světa.

Anotace:
Průvodce po světové literární teorii 20. století.

Anotace:
Dánský bestseller v tradici Stiega Larssona a Camilly Läckbergové...

Kriminální inspektorka Louise Ricková z oddělení vražd kodaňské policie řeší případ mladé ženy, která se na schůzce stane obětí znásilnění. Louise si brzy uvědomí, že vyšetřování bude složitější, než si zpočátku myslela: oběť poznala násilníka na internetové seznamovací stránce, kde vystupoval pod falešnou identitou. Louise začne zkoumat nevyřešené případy znásilnění a narazí na brutální útoky, které odpovídají profilu pachatele. Dochází však k nečekanému a tragickému vývoji situace: je nalezena mrtví mladá žena a podobnosti jednotlivých případů jsou hrozivé. Chladnokrevný pachatel zneužívá stále rostoucího trendu seznamování online. I když se Louise podaří odhalit několik pseudonymů, pod nimiž muž vystupoval, všechny pokusy odkrýt jeho pravou identitu jsou bezúspěšné. Když se Louisina přítelkyně, novinářka Camilla, svěří, že i ona se schází s mužem, kterého poznala na internetu, Louise si uvědomí, že jediným způsobem, jak může dopadnout vraha, je jít na internet - a na schůzku.

Anotace:
Pokračování bestselleru Úterní ženy

Úterní ženy se odjíždějí postit.

Pět rozdílných přítelkyň má společný cíl. Heslo dne zní: zpomalit, pročistit se, zhubnout. Na svůj každoroční výlet se vydávají do osaměle ležícího hradního hotelu Achenkirch. Čeká je sedm dní bez rozptylování. Bez telefonu a internetu, bez mužů a rodinných povinností, bez pracovních závazků. Ale bohužel i sedm dní bez jídla. Teoreticky.

Mučivý hlad, přísná pravidla a problémy z domova, jež si přivezly s sebou, ohrožují úspěch terapie. Místo relaxace dochází k nedorozuměním, hádkám a bezesným nocím. Ovšem před nejtěžší zkouškou stojí Eva. Za masivní hradní zdi se vydává hledat svého neznámého otce. Zjistí, že některá tajemství by raději neměla nikdy vyjít na světlo…

Máme i knihu Úterní ženy, na kterou tato autorčina nová kniha Sedm dní bez navazuje. Co takhle dopřát si kompletní příběh a koupit rovnou obě knihy najednou?