Pohled jeho očí mě dostal. Moc toho o sobě nenapsal, z mé strany je to krok do neznáma. Já na sebe jako obvykle všechno řekla. Přesto nebo možná právě proto se chtěl sejít. Usoudil, že budu snadná kořist. Nejsem na to pyšná, odhadl mě správně. Na mou obhajobu bych jen dodala, že má citová vyprahlost dosáhla vrcholu a posléze nejen ona.

Po cestě vypráví o sobě, je příjemné ho poslouchat. Jedinkrát se mě letmo a jakoby nevědomky dotýká, v tu chvíli je rozhodnuto. Elektrický výboj, můj mozek padá k zemi, s blaženým úsměvem ho vleču za sebou a vím, že už je zbytečné snažit se ho použít. Je to přisuzovánu mužům, ale i ženy ve výjimečných případech přesouvají centrum myšlení jinam. Dosud jsem považovala řeči o vzájemné přitažlivosti a fungující chemii mezi dvěma lidmi opačného pohlaví za naprostý blábol.

Mají to i lidé stejného pohlaví, říkal mi to jeden známý, který se zamiloval do mého kamaráda. Neodradilo ho ani to, že objekt jeho touhy má děti, spí se ženami a neholí si nohy. Usoudil, že nejspíš ještě nemá ujasněnou sexuální orientaci. Nezdá se mi to, v jeho věku s jeho zkušenostmi! Jen pro jistotu, abych mu nešlapala po štěstí, jsem se ho zeptala, zda má v tomto ohledu jasno. Mohla jsem to čekat, na hloupou otázku, hloupá odpověď: „A ty? Chceš si nechat přišít piňďoura?“ Ten má nápady! Poslední co mi chybí ke štěstí je třetí krátká noha, kterou se při čůrání musím trefit do záchodové mísy! Nebyl nadšený z toho, že je o něj zájem, hodlá zemřít v objetí ženy a ne muže. Dodává, že pokud na něj dotyčný cokoli zkusí, bude zle. Vše jsem doslovně tlumočila. Osobně nemám nic proti menšinám, jen mi trochu vadí, když jsem nucena poslouchat, co zvládnou v noci dva čtyřprocentní muži.

Také nikoho nezatěžuji detaily dvou dnů, které jsem strávila u onoho osudového. Neztráceli jsme čas, poblouznění bylo tak intenzivní, že mi na mém chování nepřišlo nic divného. Když bylo potřeba si pohovořit chodili jsme na místa kde nebylo vhodné aby oblečení létalo vzduchem. Prožila jsem měsíc v rauši, pak přišla ledová sprcha. Má přítelkyni, která mu nevyhovuje v intimní sféře, hledal jen milenku, uklidnit mě mělo, že jsem vyhrála konkurz. Mám chuť ho zabít a zároveň obdivuji, jak to zvládá hrát na obě strany. Tak nevím kdo z nás dvou je víc zvrhlý! Protentokráte přežil, chtěla jsem mu jednu vlepit, chytil mi ruku a to neměl dělat. Zcela instinktivně jsem vykopla kolenem vpřed. Teď na nějaký čas nebude intimně vyhovovat on. Docela by mě zajímalo, jak to vysvětlil. Výzdoba vajec na velikonoce asi neprojde, je podzim.

Zamilovanost se dá přirovnat k upsání duše ďáblu. Zbavuje zábran a hrdosti, vyčerpává a člověk se chová jak adept na příjem do psychiatrické léčebny. Vztek mě přešel a výčitky svědomí se daly potlačit. Jen jednou byly silné. Zaháněla jsem je s kamarádkou alkoholem. Kdyby se závěr soukromého mejdanu neodehrával na policejní stanici, nemělo by to chybu. Díky našemu šarmu nebylo nutné přenocovat na záchytce a vyřešilo se to domluvou a samozřejmě jsme museli slíbit, že už nikdy nebudeme klást odpor při zadržování. Nekladly jsme, při nuceném nastupování do auta mi sklouzlo ramínko podprsenky a jen jsem ho chtěla vrátit na původní místo, protože nesnáším když není kde má být. Svou roli sehrála i jazyková bariéra, když na nás chrlili všechny naučené fráze vůbec jsme tomu nerozuměly. Snad aspoň ocenili, když je kamarádka předem varovala, že bude blinkat, nemuseli po pracovní době tvrdnout v zaměstnání a čistit auto.

Snažím se na něj zapomenout, nejde to. Pokračujeme ve vztahu, který mě nenaplňuje. Přistupuji na jeho pravidla a skrýváme se, aby neměl potíže. Má dokonalé přesvědčovací metody. Jeho paměť tak dobrá není a občas mi nutí, že já jsem sklerotik a on mi určitě říkal, že zítra jede na služební cestu. Začíná se to opakovat moc často, to je podezřelé! Chci upřímnost a nedochází mi, že od něj se ji těžko dočkám, podvádění je jeho přirozenost. Cestou ze služebky mi volá, jak je unavený a zítra mi to vynahradí. Natěšená jedu k němu, dlouho zvoním a nic. Ta jeho paměť, asi zapomněl. Zkouším telefon zanedlouho slyším z bytu jak na mě švitoří do mobilu: „Copak potřebuješ, miláčku?“ „Otevřít dveře, na chodbě není na čem sedět“ Nepochopil můj pokus o vtip a mlčel. Znovu zvoním. Otevřel v županu, nejspíš jsem ho chudáka vzbudila. Mrzí mě to do chvíle, než se za ním objevila blondýna v ničem. Jeho přítelkyně je bruneta. Připadám si jak ve špatném filmu. Omluvně říká: „Já myslel, že přijdeš zítra. Nechtěl jsem ti ublížit.“ Opět přežil, ani jsem mu fyzicky neublížila, obstarala to za mě ta třetí, o existenci dalších nevím kolika, také nevěděla.

Přebolelo to, vrátila jsem se zpět na zem a musím souhlasit s mojí kamarádkou: „S osudovými se nedá žít!“ Ale stále trvám na tom, že chlap s takovým kouzlem jaké měl on se potká jednou za život, a možná tu je právě proto, aby okouzloval co nejvíce. Nikdy už to zažít nehodlám, vzpomínky mi stačí, převažují ty hezké. Stálo to za to a nelituji, bylo to naposled, co jsem se šíleně zamilovala a bez zábran dělala šílené věci. I když……nikdy neříkej nikdy!