Skoro vod prťava sem rozuměl úplně všemu, co mi kdo povídal. To mi ale nikdo nevěřil a pořád se na mě někdo ksichtil, funěl nebo prskal, ale hlavně si každej myslil, že abysme byli kámoši, musí mi lízt do kočáru, zvedat mě vysoko nahoru a hlasitě se chechtat. Jako hlavní trumf pak vytáh komolení každýho slova nebo aspoň šišlání. Řiká se totiž, že kdo má rád děti, je dobrej člověk, i když já si myslim, že to určitě nevymyslel žádnej prcek, ale zase nějakej dospělák, aby se mu to pak hodilo.

A úplně stejný je to i s tím mluvením. Tak sem se rozhod, že velký naučim mluvit já. Věděl sem přesně, že dygul je tygr, vuvata je žirafa, žebihaha je ježibaba, ještipky sou jeptišky. Dospělácký jít spát a chrápat je chopíšat. Je to kratoučký a pěkně se to řiká. Velký se ale nový věci učej hrozně pomalu a eště neradi a než bych je naučil, jak se mluví po mym, budu už starej. Asi to je dobře, protože dyž sem se dozvěděl, že Angličani, Němci a eště jiný mluvěj zase jinak, musel bych tady bejt učitelem napořád a toho bych se asi bál. Lidí musí bejt asi děsně moc, protože já to vim. Byl sem totiž s mámou nakoupit a viděl sem je.

V krámě bylo úplně nacpáno, všichni do sebe strkali, řikali si některý slova, jaký sem eště nikdy neslyšel. Dyž konečně někdo vodešel, dovnitř se hned nacpal jinej nebo dva jiný. Já byl tam dole u země sám, tak sem se koukal na jejich boty. Ale žádnej zázrak. Všechny měly stejnou barvu. Venku totiž pršelo a bylo bláto. Voddech sem si až na chodníku. Máma mi nakonec řekla, že stejně neměli, co chtěla a že udělá žemlovku. Tu já rád a auta už na mě stejně doma čekaly. Hned taky musim říct medvědovi vo lidech, jak choděj do vobchodů, aby se mohli tlačit, nadávat si a nakonec venku zjistí, že koupili něco jinýho nebo vůbec nic. Ty, co něco koupili, tak to měli zabalený do papíru, aby ty vostatní neviděli, co maji. Nakupovat a bejt dospělej asi neni žádná sranda.

Medvěd mi řek, že nejlepší bude, dyž rači zůstanu malej jak sem a pak nebudu muset chodit do žádnejch vobchodů: Byl už hodně starej a hodně viděl. Věřil sem mu a už najisto sem věděl, že až budu velkej, nebudu chodit po vobchodech, protože tam stejně nemaj, co lidi chtěji a hádat se budu chodit domu. Tam to totiž dobře znám a aspoň nebudu mít boty vod bláta.