Nosila dycky šátek na hlavě. Co já si pamatuju, tak neměla zuby. Ale někdy je určitě měla. To když byla ještě máma, protože mámy nemaj zuby až až teprv dyž se stanou babkama. Ale mimina-holky zuby taky nemaj, tak to asi bude tak, že babky sou vlastně bezzubý mimina a mimina sou zas jakoby bezzubý babky a mezi tim sou to pěkný holky a mámy.

Jednu věc ale babči uměj jako nikdo jinej. Pečou, a to tak, že vám sliny vyženou dudlíka z pusy. Dyž moje babička dělala koblihy, tak lidi na chodníku stáli pod našima voknama a fintili, že čučej do vobchodu, ale normálně jen čuchali a záviděli. Nejhorší ale bylo, že já taky jen čuchal a záviděl, protože prťata sou prťata a koblihy nesměj. A taky dyž moje babča pekla, ale i dyž nepekla, tak si zpívala. Jak, to ani neumim říct, jiný řikali, že je lepší než Šuláková, a to určitě byla, protože tu sem slyšel až za pár let. Svou babču sem ale slyšel, dyž sem chtěl, a navíc byla celá moje.