Jak už sem zmínil, nějak sem se při porodu zasek a nechtěl sem dejchat a teprve jedna na prdel hned na místě mě fofrem uvedla do života. Máma mi pak častokrát řikala, že tu chvilku, co sem dýl mlčel, sem už dávno přesvědčivě dohonil a už mám navrch. Asi mi chtěla naznačit, že sem ukecanej, ale to víte, mámy. Koukaj na všecko jinak než my. Je ale pravda, že v žádnym případě nejsem ten, co sedí v koutě zažranej sám do sebe. To teda ne.

Narodil sem se v létě, sem lev a teprve pozdějc sem děkoval našim, že sem se jim poved zrovna na ten červenec. To sou totiž prázdniny. Narodit se a hned mít volno, to je přece boží, co? Nikam sem sice v den narozenin nemoh přinýst lentilky, ledaže bych si je pak u zavřený školy sezobal sám. Taky dobrý.

Nebo třeba kluci přišli v září zase vo kus vyrostlejší, holky zas někde narostlejší, ale já jedinej byl vo rok starší a to teda taky vo rok moudřejší, když by se to nebralo podle matyky.

Jako prcek sem měl proutěnej kočárek. Bylo v něm místo pro dva, jak byl velkej. V létě chladil, v zimě hřál, vodvozil všecky děti, co se v rodině narodily a pak eště fungoval jako závoďák nebo náklaďák pro ty, co byli už velký. Já v kočáře v pohodě na zádíčkách kontroloval toho, co mě tlačil a za nim sem viděl úplně vopravdický nebe, a to sem ani nevěděl, že za bůhví kolik let budou prťaví kámoši jezdit v eště prťavějších kočárech, budou celí pokroucený ležet na frňáku, protože to bude zrovna v módě a aby nekoukali jen do stěny, udělaj jim tam »chytrý« dospěláci vokýnko, kterým bude stejně vidět akorát tak hafan, kterej by šel náhodou vokolo, ale kdo je poveze ani nebudou vědět a vo nebi ani nemluvim. A celou dobu, co budou muset ležet na břiše, tak si budou vohybat pinďoura a dyž to budou holky, tak mačkat prsa a to se jim pak může jednou šeredně vymstít. Až budou třeba velký, budou chodit čůrat na záchod sami, budou ho mít křivýho, netrefjej se a zalejou dlaždičky na podlaze. A co to může udělat s holkama, to ani nevim.