Amatérský jezdec Roland Britten právě vyhrál cheltenhamský Zlatý pohár. Oslavy svého životního úspěchu si však příliš neužije – je unesen. Z prvního zajetí se mu podaří jako zázrakem vyklouznout, útoky se však stupňují.... Kdo za nimi stojí? A čím se Roland, v civilním životě v civilním životě daňový poradce, účetní a spolumajitel revizní kanceláře, jehož přičiněním se už jistě pár lidí dostalo za mříže, „provinil“?
Ukázka z textu
Soustřeď se, říkal jsem si. Mysli.
Ten motor…
Musel být veliký, silný a musel být někde hodně blízko ode mě, ale ne v téže místnosti. Hned za stěnou. Možná že za mou hlavou.
Kdyby se aspoň na chviličku zastavil, říkal jsem si tupě, nebylo by mi tak nanic, nebyl bych tak ubitý, ulekaný a vystrašený.
Motor burácel dál a rozechvíval zeď po mé levici. Turbína to nebyla, ta má plynulejší chod a vyšší zvuk. Výbušný motor. Silný a těžký motor jako u traktoru… nebo u náklaďáku. Ba ne, v náklaďáku nejsem, musel bych cítit, že jedu. Motor jde naprosto stejnoměrně, pořád stejné otáčky, žádná změna rychlostí, nezpomaluje ani nezrychluje, žádné řazení. Ne, náklaďák ne.
Tak agregát. Ano, to bude agregát, dělá elektřinu.
Ležel jsem ve tmě připoutaný k jakési polici poblíž elektrického agregátu. Bylo mi zle, byla mi zima a měl jsem strach. Kde ale jsem?
Jak jsem se tam dostal… to jsem až k určitému okamžiku věděl. V každém případě jsem si pamatoval, jak to všechno začalo. Čtvrtek 17. března nezapomenu nikdy.
Nejtrýznivější byly ty otázky, na které jsem si nedokázal vymyslet žádnou odpověď.
Kde jsem? Proč tam jsem? Co bude dál?