Bonnie je už pět let šťastně vdaná, vyučuje na střední škole a stará se o tříletou dcerku i svého šarmantního manžela. Pokojná rodinná idyla však skončí v okamžiku, kdy zavolá manželova bývalá žena Joan, těžká alkoholička, že Bonnie a její dcerce hrozí nebezpečí. Bonnie ji nebere vážně, ale slíbí, že se s ní sejde. Když dorazí na sjednanou schůzku, najde však Joan mrtvou a v té chvíli se Bonnie zhroutí svět. Nejenže ji policie podezřívá z vraždy, ale je si téměř jistá, že jí samotné někdo usiluje o život. Navíc se do jejího domu nastěhují dvě nevlastní dospívající děti s hroznýšem královským a manžel se chová čím dál podivněji. Aby toho nebylo málo, objeví se její bratr Nick, který strávil několik let ve vězení a s nímž Bonnie přerušila styky. Je Nick opravdu zločinec, který jí chce ublížit, nebo přítel, jakého v této těžké chvíli potřebuje? Existuje vůbec někdo, komu může věřit...?
Ukázka z textu
„Joan!“ zavolala, když se vracela do haly, a dala se chodbou vedoucí ke kuchyni.
Hlasy hovořily dál, jako by vůbec nepromluvila. Zaslechla úryvky – „pokud se ten zdravotní projekt uskuteční…“, „to je pěkně přihlouplý názor“. Zajímalo by ji, co se tam děje. Proč by se někdo – a zvlášť Joan – bavil v tuhle chvíli právě o tomhle. „Budu vás muset přerušit, vážená,“ ozval se náhle mužský hlas. „Nevíte, co mluvíte, a já mám chuť si poslechnout nějakou muziku. Co třeba věčnou klasiku od Nirvany?“
Bylo to rádio. „Prokristapána,“ zamumlala Bonnie. Ztrácela zbytečně čas diskrétním pokašláváním jen proto, aby nějaký nevychovaný moderátor mohl v klidu chrlit urážky na nešťastnou posluchačku! Kdo je tady cvok? pomyslela si, když ztratila trpělivost, a přes náhlý nápor zvuků, které vyluzovala Nirvana, zvýšila hlas. „Joan!“ zakřičela a vstoupila do žluto-bílé kuchyně, kde spatřila Joan u dlouhého sosnového stolu. Velké černé oči měla zakalené od pití, ústa lehce pootevřená, jako by chtěla něco vyslovit.
Až na to, že nepromluvila. A nehýbala se. Dokonce ani když k ní Bonnie přistoupila a mávla jí před obličejem, dokonce ani když natáhla ruku, aby jí zatřásla ramenem. „Joan, co proboha…“
Nebyla si jistá, kdy přesně jí došlo, že je Joan mrtvá.
Zobrazit celý text ▼Skrýt text ▲