Název:

Krkonošská kuchařka aneb Hory dávají chléb

Popis:

Tato knížka čtenáře provádí ročními obdobími a měsíci v Krkonoších a popisuje tradiční jídla a zvyky. Připojený recept nabízí vyzkoušet si, jak se dříve na horách vařilo, a oživit si někdy již zapomenuté chutě. Dozvíte se například, co je to "gramatika", "falešný pajšl" nebo "netynka", a budete si třeba moci připravit vánoční hubovec. Ukázka z knihy: A děda vypravoval tím svým širokým nářečím, které ještě žádný herec na světě nedovedl věrně opakovat: „Tolle se vopraudu stalo. Tamle v Pumendorfu sou chalpy na takovejch víderholcích, že se k nim vod jara do podzimu nedobroucháš. Než napad sníh, všechno potřebný na zejmu museli mít pod střechou. Kde takle měli vejměníka, kerej už byl před koncem svý pozemský poutě, pořidili pro něj i truhlu, kdyby se ten pád stal. V jenny chalpě pod Struhallem měli dokonce vejměníky dva, tak holt přibakovali dvě truhly. To né, že by neměli cit, to né. To už tak život nes. A tý starý lidi snad byli i rádi, když viďali, jak se na ně pamatuje i s tou poslednní vejbavou. Truhly dali do kvelbu a ledacos do nich uložili, aby tu neležely tak docela bez užitku. A tu von jim dědeček vopraudu umřel. Položili ho do tý jenny truhly, voplakali, přiklopili víko a čekali, až se udělá příhonnej čas. A tak jo, když se uďála cesta, dali truhlu na rohačky a vodvezli ji tam na ten jejich řbitůvek. Voplakanej von dědeček už byl, neďáli s funusem žánný štráchy. A tejdě mladá chce vařit slívovici. De pro slívy, vodklopí víko, alej alej alej, von tam dědeček. V tom kalupu to popletli a misto dědečka pochovali slívy.“ Ta krkonošská slívovice nemá nic společného s valašskou samohonkou. Je to polévka, na kterou bych se hned dal pozvat. Hustá, červenavě hnědá polévka ze suchých švestek. V zimě se vařívala velmi často, snad si lidský organismus sám o ni říkal. Příprava byla velmi jednoduchá. Několik hrstí sušených švestek (na horách se jim říkalo slívy) se uvařilo ve vodě, přidaly se podle hloubky kapsy dvě až tři kousky skořicové kůry, pepř a třeba i nové koření a hřebíček, zavařila se na šindelech (plátech plotny) zapraženou moukou a slívovice se mohla nést na stůl. Babička nikdy neopomněla udat: „Dejte pozor na pecky.“ A tak dáváme pozor na pecky. Na lžíci jsou alespoň dvě nebo tři, babička slívami nešetřila. Pecky způsobně vyplivneme do dlaně a položíme vedle talíře. Čím větší „forota“ slív, tím štědřejší hospodyně a tím i větší kupičky. Pro švestky se chodilo až k Jaroměři nebo k Jičínu, to už si sousedé včas pověděli, kde mají slívy levnější a sladší, kde jsou pašáci a kde nemráti. Největší věje (vánice) bývaly na Hromnice. „O Hromnicích má ,nedjed‘ trhat boudu,“ říkali staří lidé. Zima v takové věji vybíjí svou sílu. Kdyby počasí o Hromnicích klamalo jarním vánkem, bylo by hůře, „nedjed“ by boudu stavěl. Přišly by opožděné mrazy a sněhy, skřivánek, který by nedopatřením o Hromnicích zavrzal, by v květnu zmrzl. Za vánice pověsil hospodář na bez u chalupy snopek nevymláceného ovsa. „Tak pojďte, ať se vám probudí krev,“ říkával děda. A sýkorky a strnadi osypali bez a prázdné plevy odnášela vichřice za devatery meze. To bylo šveholu a sykotu, v zpěváčcích se opravdu probudila krev. V několika minutách byl snopek vymlácen, celé hejno se zvedlo a zmizelo v závětří další chalupy, kde bylo také připraveno posilnění. „Dobrý lidi poznáš polle toho, že maj na bezu u chalpy šitu vousa,“ říkával děda. A bývalo těch „šit“ po vesnici dost. Kdo ví, odkud se předkové dověděli, že oves a slívy jsou bohaté na železo a že probouzejí sílu v lidské i ptačí krvi. A také věděli, že v téhle únorové zimě je nejlepším lékem proti nákaze „skřipkou“ kyselé zelí. Kluk dostal zničehonic chuť, šel do komory, nabral na talíř červeného zelí, vyškemral lžičku cukru a lžíci smetany, zamíchal a hm, to je pochoutka. Tahle vitamínová terapie byla jaksi neplánovaná, živelná, zřejmě ji vyvolával podvědomý pud. Podobně i při zvýšené teplotě jsme my kluci vždy toužili po vodě z červeného zelí. Ani se nemusela sladit. Celé zelné listy vařívaly hospodyně s jáhly na jahelník nebo na jáhlovou kaši. Byl-li k obědu jahelník, projevoval dědeček dojemnou péči, zbudou-li jáhly na jaro kuřatům. Ne, jahelník se netěšil zvláštní oblibě, ale ženské ho „klubaly“ docela s chutí, zvláště byly-li v něm zapečeny sušené slívy. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes... Slívovice Na osobu hospodyně počítala s hrstí sušených švestek, lžičkou cukru, kouskem skořice, jedním pepřem nebo špetkou saturejky, na dvě osoby asi jeden hřebíček. Švestky uvaříme, aby změkly a nabobtnaly, přidáme cukr a koření a zavaříme polohrubou moukou, zasucha upraženou na plátu plotny (nářečně na šindelu). Ke slívovici se podávaly knedlíky. Hop do vody Polohrubou mouku rozděláme v trošce vody na těsto ne husté, ne řídké, osolíme (může se přidat i žloutek), a pak lžící vykrajujeme noky velikosti ořechu a házíme do vařící vody. Záleží na hospodyni, aby je včas cedníkem vylovila. Knedlíky se žloutkem jsou tvrdší, staří lidé dávali přednost knedlíkům z pouhé mouky a vody. Jahelník Budeme potřebovat 1 litr mléka, asi 20 dkg jáhel, 10 dkg slaniny, cibule a několik pokrájených listů červeného zelí. Jáhly spaříme a pak nasypeme do vroucího mléka a stále zlehka mícháme. Usmažíme cibulku, do kaše vmícháme zelné listy a nakonec omastíme cibulkou. Sladký jahelník Spařené jáhly svaříme v mléce na kaši, osladíme ji asi lžící cukru (hodí se přidat i vajíčko), kaši vlijeme do vymaštěného pekáče a proložíme ji sušenými švestkami, předem máčenými ve vodě, aby změkly. Pečeme jako nákyp. V bohatších rodinách zalévali svrchu mlékem s rozkloktaným vajíčkem. Mužská část naší rodiny mínila, že je švestek i vajíček škoda a že jáhly patří kuřatům. Bába Připravíme si asi 1/2 kg hrubé a 1/2 kg hladké mouky (hospodyně měřila podle „vokrouhlíku“), 1/2 litru sbíraného mléka, lžičku soli a můžeme přidat i lžíci cukru. Do trochy oslazeného mléka rozdrobíme asi 5 dkg kvasnic. Zmlazené kvasnice nalijeme do rozmíchané mouky, promícháme za přilévání dalšího mléka a v teple necháme kynout. Teprve když je těsto pěkně vzešlé, osolíme a znovu promísíme, v pekáči zlehka promaštěném tukem necháme znovu dojít a pak v rozpálené troubě upečeme. Lepší bába se pekla s nesbíraným mlékem, chudší s mlékem rozředěným vodou.

Počet stran:

186

Nakladatelství:

VOLVOX GLOBATOR

Jazyk:

CZE

Obal:

Cena: 199,- Kč

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap