Pohádky jsou takové bajky…

Dvacet kouzelných pohádek s sebou nese rysy bajek. Jsou to jednoduché příběhy, ze kterých plyne pro děti nějaké poučení do běžného života. A aby byl celý proces učení ještě účinnější, po pohádce tu je několik otázek, které nabádají k popovídání si s rodiči a ještě probrání příběhu po svém. Dalo by se říci, že je to o návratu k přírodě, děti se učí úctě ke zvířatům a hlavně k jejich duším.

K zvířatům ve volné přírodě, která jsme už pasovali často do rolí obtížných spoluobyvatel nebo lovné zvěře.

Příprava a práce s pohádkami je malým obřadem

Samozřejmě lze tyto příběhy číst jen tak, ale je to věčná škoda. Je to relaxační čas pro děti i rodiče. Je třeba se uvolnit, udělat si hezky a vyhradit si pro toto čtení čas. A osobně jsem také zjistila, že děti při čtení přerušují a chtějí si o příběhu povídat ještě dříve, než dojdeme nakonec. Báječná je struktura textu, která je jednoduchá, jsou tu jednoduché, trefné dialogy a děj není zbytečně protahován nějakou nezajímavou omáčkou. Prostě bajka. Takže vhodné pro pomalé, láskyplné čtení a co já vím: třeba i pro takový přednes jako když jim tu pohádku hlasem zahrajeme…. Je také dobré sledovat reakci dítěte, protože tím zjistíme o jeho vnitřním světě víc, než když bychom ho posadili v kuchyni ke stolu k výslechu…



Více zde: http://www.knihoko.cz/news/lou-kuenzler-sandra-rigby-andrew-weale-kouzelna-zviratka-na-dobrou-noc/