Televizní moderátor Rey Koranteng, fotbalista Theodor Gebre Selassie, filantropka a moderátorka Lejla Abbasová, spisovatel Tomáš Zmeškal, choreograf a tanečník Yemi A. D., sinolog Martin Kříž, spisovatelka a numeroložka Monika Ben Thabetová, televizní moderátorka Zuzana Tvarůžková a zpěvačka Madalena Jo~ao, ty všechny vyhledal Obonete S. Ubam, aby se jich zeptal, jaké bylo jejich dětství a dospívání a jak těžké pro ně bylo prorazit a udělat kariéru v různých oborech.
Autor úspěšné knihy Sedm let vAfrice si chtěl totiž porovnat vlastní zážitky sjinými osobnostmi, které sice vyrůstaly včeské kotlině, avšak sponěkud neobvyklou barvou kůže. Tak vznikl soubor rozhovorů snázvem Náš černobílý svět, pohled na zdejší prostředí z netradičního úhlu, který dosud česká společnost postrádala.
Obonete S. Ubam (1976) se narodil české matce a nigerijskému otci. Vyrůstal s matkou a otčímem v Bruntále a ve čtrnácti letech odjel poprvé do Nigérie, aby blíže poznal svého otce, generála policie. Po návratu do České republiky odmaturoval a nastoupil na Vojenskou akademii ve Vyškově. Po absolutoriu pokračoval v profesionální službě na oddělení zahraničních styků na Ministerstvu obrany. Po ukončení vojenské kariéry se stal spoluzakladatelem Ligy etnických menšin ČR, později vystudoval práva, působil na několika manažerských postech, a nakonec se začal věnovat budování česko-nigerijských obchodních vztahů. Po náhlém úmrtí svého otce se odstěhoval do Nigérie, kde převzal vedení rodinné firmy. Za přínos k rozvoji nigerijského kmene Annang mu byl udělen tradiční šlechtický titul. Po sedmi letech strávených v Africe přesídlil do Španělska. Své zážitky zaznamenal v knize Sedm let v Africe (PROSTOR 2019), inspiraci Afrikou zúročil i ve sbírce tradičních přísloví Kalangu (PROSTOR 2020).
Tato kniha vypráví příběhy lidí, kteří se odlišují od většinové - v tomto případě české a bílé - společnosti tím vůbec nejjednodušším způsobem, a to barvou pleti. Tedy čímsi, co samo o sobě není důležité, něčím, co nevypovídá nic o jejich charakteru ani schopnostech. Přesto se namísto kritického myšlení, neboť nejsme schopni vydat se vpřed vyzbrojeni empatií a rozumem, z pohodlnosti často utíkáme k zjednodušujícím výkladům a k mělkým floskulím, utíkáme se ke strachu, kterému rozumíme, ke strachu z lidí, kteří vypadají jinak...
Nemyslím si, že česká společnost je prvoplánově rasistická. Myslím si pouze, že trpí - stejně jako všechny ostatní národy po celém světě v místech, kde žijí po staletí jako etnicky vymezená a většinová společnost - především předsudky, které na principu kolektivní viny uplatňuje vůči všem jiným lidem a kulturám. Jinakost vzbuzuje strach. A strach pasuje jiné lidi do pozice potenciálního nepřítele. Lidem, kteří přicházejí odjinud, říkáme cizinci. Ovšem často nazýváme pojmem cizinci i ty, kteří se tady narodili, tvořivě tu pracují, povznášejí ducha, obohacují společnost...
Každá nemoc má svoji příčinu a průběh. A taky svůj konec, který snad v tomto případě povede k celkovému uzdravení. I když vím, že cesta je a bude dlouhá, jsem přesvědčen o tom, že nakonec bude úspěšná. A jedním z důležitých kroků na zmíněné cestě jsou příběhy výjimečných osobností, které nám Obonete S. Ubam zprostředkovává v této knize. Díky za ni!
Václav Marhoul
Zobrazit celý text ▼Skrýt text ▲