Název:

Provincionalistovy nepochybně pochybné pochybnosti nad nezpochybnitelností demokracie

Popis:

Kniha Provincionalistovy nepochybně pochybné pochybnosti nad nezpochybnitelností demokracie po formální i obsahové stránce navazuje na předcházející Filosofii provincionalismu. Soustřeďuje se na rozličná hlediska, která mapují dějinnou podmíněnost takového společenského uspořádání, které bývá nazýváno demokracií. Ústřední tezí přitom je tvrzení, že demokracie odhaluje pravdu o člověku. Touto pravdou ovšem je tíhnutí člověka k zakrývání si povahy skutečnosti ideály. Právě takovýmto ideálem je idea demokracie, jejíž předstih před skutečností brání pochopení skutečnosti samotné. Proto demokratický systém ve své uskutečňované podobě přináší řadu principiálních rozporuplností. Tyto rozporuplnosti vyčerpávají potenciál lidského odhodlání, který by byl zapotřebí k odvrácení všech aktuálních hrozeb. Emancipační vývoj tak člověka západní civilizace přivádí na pokraj vyčerpání perspektiv. Situace bezradnosti, která je důsledkem přílišného přecenění touhy člověka po seberealizaci, může nabídnout pouze lpění na samoúčelných stereotypech. Tím se demokracie stává sebeobranným zastíráním prosazující se totality, jejímž nosným principem je technokratizace společnosti.



Ukázka z knihy:

Dogmatické tvrzení, že demokracie přes všechny své provozní obtíže je nejlepším uspořádáním organizované společenskosti ve srovnání s historicky známými alternativami, zastírá svou ubezpečovací strategií krajně reduktivní rozměr hodnoty lepšího, která má prvořadě legitimizovat lidskou závislost na pokrokářských vymoženostech. Pronikneme-li tímto zjednodušením a začneme-li problematizovat právě tuto závislost jako jeden ze základních pilířů znečitelňování povahy člověka, pak potřeba ztotožňování s nejoptimálnější podobou organizace společnosti může poodhalit své tragické zátěže. Obnáší v sobě totiž jakousi nadlehčovací oporu, jež udržuje povědomí o únikové naději, čímž se možnosti sebehodnocení člověka uzavírají do rozkošatělé iluze, která možná odpovídá degenerativním možnostem rozvoje lidské přirozenosti a kterou lze v rámci tohoto pochopení nazývat lží.
Zamyslíme-li se nad tím, co vytváří obsah reduktivní představy o lepším, pak jedním z podstatných prvků je přesvědčení o správnosti toho, že o společenském dění mohou rozhodovat všichni zúčastnění. Představa o demokracii tak předsudečně do svých základů přijímá dějinný emancipační pohyb, v jehož progresivním vleku napomáhá zastírat cosi významného z povahy člověka, co v zesamozřejmění předsudku zůstává neproblematicky uloženo v tabuizovaných prostorech, ohrožujících samotný princip vyznávaného přeludu. Pokud do těchto tabuizovaných prostorů potají pronikneme, rozevře se množství otázek, které teprve mohou napomoci v odhalování zjevné patologické křehkosti strachem protěžovaných zjednodušení, která člověku, zesláblému z emancipačních zápasů, nabízejí právo na uplatňování sebevědomých nároků jako odměnu za jeho dějinný vklad. Jaké jsou však vstupní motivace tohoto tlaku a jaké důvody svedly člověka na cestu emancipačního vzdoru? Důležitou okolností těchto proměn byla redukce vnímání života do jednodimenzionální rozlohy možností sebeuplatnění, čímž byl zpochybněn hierarchizovaný společenský model, jenž odpovídal mimo jiné cítěné potřebě řádu vzhledem k nevyzpytatelným rozmarům lidské svévole. Organizovaná společnost tu není od toho, aby podléhala těmto rozmarům, ale má garantovat určitý prostor, v němž se jednotlivé životy mohou rozvíjet ve svých pravidelných rytmech se stlačenými ambicemi na sebeprosazování.
Zakládá-li se lež demokracie na určité zbytnělosti sebevědomí a sebejistoty, pak ovšem sama genealogie tohoto sebevědomí ve své kompletnosti může skýtat závažnou pravdu o člověku. Možnost zpochybnění staticky uspořádaného hierarchického společenského modelu se zřejmě odvíjela od houstnoucí disproporce, nevyhovující zcela předpokládanému obrazu o člověku jako slabé bytosti. V jistém okamžiku muselo začít být příliš nápadné, že tato zobecněná představa o člověku neodpovídá mocenské konstelaci, která v mnohém umožňovala vysledovávat uzurpaci mocenských pozic, neúměrně protěžovaných vzhledem k obecnému zpochybňujícímu schématu o možnostech člověka. Tato nerovnovážnost vyvolávala podezření o to více, o co více docházelo ke zneužívání těchto pozic, ačkoliv to samo o sobě mohlo dotvrzovat představu o lidské slabosti a omylnosti. Schopnost uvědomovat si selhávání na mocensky protěžovaných postech ovšem zvýrazňovala rozběh mechanismu srovnávání, který začal zvyšovat atraktivitu odhodlání čelit vlastní iniciativností zjevným společenským přehmatům. U zrodu nárůstu tohoto sebevědomí lze tedy shledat rozběh obecně sdílených pochybností o lidském charakteru s potřebou hierarchizovat společnost, která začala působit provokativně až na určité úrovni počínající ztráty přehlednosti. Provizornost sebevědomých projevů se zatím omezovala pouze na jednotlivě izolované projevy vrchnostenské arogance a zachovávala střídmost v celkových očekáváních, nicméně rozšiřující se povědomí o prosazení některých iniciativ přinášelo do smířlivého sebepochopení lidské povahy rušící vlivy, překračující omezený rádius pro uplatnitelnost potřeb člověka. Počínající představy o spravedlnosti tak postupně rozleptávaly tradiční uzavřenost, odpovídající limitovaným a obecně přijímaným schopnostem.
Precedentní politicky systémové změny se svým zdáním bezprostředně zaznamenatelného úspěchu šířily potřebu zaangažovat se do úsilí o optimalizaci společenských podmínek, čímž se uvolňovalo napětí mezi idealizovanou představou a skutečností. Dynamika houstnoucích projevů niterného neklidu pak přivodila zvláštní a při genealogickém sledování vývoje demokratického sebevědomí nepřehlédnutelnou zkušenost určité bezradnosti z toho, když se závislost na ideologizovaném předstihu protlačovala do politickými změnami rozvolněné nabídky uskutečnitelných možností. Opouštění střídmosti v očekáváních, jež dosud integrovalo rozbouřenou masu individualizovaných ambicí, bylo v rozhodujících dějinných okamžicích vystaveno poznání radikálně odlišných cest k uskutečňování sdíleného ideálu. Nově konstituovaná skutečnost proto způsobovala ohromný frustrační potenciál, který již nebylo možné utlumovat návratem k odbytým střízlivým poměrům. Sebepochopení člověka se neustále setrvaleji ocitalo v permanentní vykloněnosti z prožívané skutečnosti, která většinově nepředstavovala právě pro svou rozkmitanost v důsledku náporu politických změn důvod ke smíření. To, že taková skutečnost vždy poskytovala v konfrontaci s neuspokojenými ambicemi příměs neodolatelné nespokojenosti, jenom provokovalo ke vstupu do dalších etap vývoje sebevědomí. Neúspěch v zápase o prosazení jednotlivých konkretizací uskutečnitelnosti ideálu vedl totiž k novému procesu integrace lidských frustrací do uschopňujícího ideálu, který kompenzoval vyhodnocování průtržového okamžiku jako dalšího projevu pokračující dějinné nespravedlnosti. Tento posun v obrysech skutečnosti nebyl však jen pobídkou k dalšímu zdynamizování prožitkového zázemí, ale v případě parametrů společenské skutečnosti, které byly vytvářeny jejich úspěšně etablovanými organizátory, se s podobnou významností objevoval paralyzující efekt obav z náhle se rozevřeného propastného vlivu na přizpůsobování skutečnosti něčemu, co ve fázi vzmáhajícího se vzdoru bylo chápáno pouze negativně. Nezbytnost pokračovat v nastalém rozpohybování si vynucovala provizorní řešení, která s rozličnou mírou odhadnutelnosti vytahovala z člověka něco, co ho usvědčovalo z improvizační nepřipravenosti. Vývoj emancipačního úsilí je přeplněn pouhým reagováním překvapovaného člověka, jenž, neschopen přelézat zátarasy na únikových cestách zpět, ustupuje před nečekanými požadavky bezprostředního dějinného momentu. Sebevědomí se tak dostává do kolize s vyrovnanějšími možnostmi zpřístupňování lidské povahy.

Počet stran:

200

Nakladatelství:

Dauphin

Jazyk:

CZE

Obal:

Cena: 207,- Kč

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap