Vanessa Michael Munroeová má mimořádný talent pro jazyky (ovládá jich dvaadvacet) a za sebou tvrdý výcvik v zacházení s nožem. Obstarává informace, většinou v zemích třetího světa, pro firmy, vlády i jednotlivce. I proto, že se narodila v Kamerunu (manželům-misionářům), kývne na zakázku naftaře Richarda Burbanka, jehož adoptivní dcera Emily se nevrátila ze safari v Namibii. V doprovodu rodinného přítele Milese Bradforda se Vanessa s falešným pasem vydává do Afriky, tam ji však dostihne jak pravda o Emilyině osudu, tak její vlastní minulost… a Vanesse nakonec nezbude nic než pomsta. Senzační debut, jehož hrdinka si podle kritiků i čtenářů v ničem nezadá s Lisbeth Salanderovou, hlavní postavou kultovních bestsellerů Stiega Larssona.

Dvanáctý román Chucka Palahniuka je průvodce peklem. Dvanáctiletá Madison tam skončí údajně kvůli předávkování marihuanou a její soused prý za krádež v supermarketu. A za co půjdete do pekla vy? Prokletí jsou typicky palahniukovská divoká jízda plná bizarností a úchylností.

Ukázka z textu

Pokud se mi nedaří na vás udělat dojem se svou verzí pekla, berte to prosím jako moji chybu. Vždyť co já vlastně znám? Jakákoli dospělá osoba by si nejspíš pustila do gatí, kdyby viděla ty poletující netopýry a majestátní, kaskádovité vodopády smradlavých sraček. Určitě je to jednoznačně moje chyba, protože jestli já jsem si kdy představovala peklo, tak jako ohnivější obdobu klasického hollywoodského nesmrtelného snímku Snídaňový klub, kde, jak se pamatujeme, vystupuje jedna krajně společenská a pohledná roztleskávačka, jeden feťácko-rebelský kluk, jeden přihlouplý svalnatý sportovec, jeden šprt šprtounská a jedna misantropická psychopatka, a všichni jsou za trest zavření v knihovně střední školy na celou jinak obyčejnou sobotu; až na to, že všechny knihy a židle by stály v plameni.
Ano, jste sice naživu a gayové nebo starci nebo Mexičani, a vytahujete se proto na mě, ale vezměte v úvahu, že jsem to vážně zažila, že jsem se vážně probudila první den v pekle, takže mi musíte věřit, že to tu takhle vypadá. Ne, není to fér, ale klidně zapomeňte na ten vyhlášený tunel ostrého, přízračně bílého světla a na to, že by vás s otevřenou náručí přivítali vaši dávno zesnulí blízcí, babička a dědeček; možná takové blažené události hlásí jiní, ale vezměte v úvahu, že ti lidé jsou teď naživu, anebo byli naživu dost dlouho, aby mohli své zážitky vylíčit. A já říkám: oni zažili cosi, čemu se dost jednoznačně říká „zážitky na prahu smrti“. Zato já jsem mrtvá, krev mi dávno vypumpovali z těla a hryžou mě červi. Podle sebe jsem větší autorita. A i když je mi to líto, musím říct, že další lidé, například slavný italský básník Dante Alighieri, jen na čtenářskou obec nakydali štědrou dávku fikaných výmyslů.

Román Stalinovy krávy populární finské spisovatelky Sofi Oksanen (Očista, Odeon 2010) je originálním a nekompromisním pohledem na poruchy příjmu potravy, bulimii i anorexii zároveň, jejichž hranice je často tak nezřetelné… Mladá Anna vlastně trpí oběma chorobami. Dílo je zároveň sondou do duše člověka, který váhá mezi dvěma nemoceni stejně jako mezi svými dvěma identitami.

Román Stalinovy krávy je psán ve dvou časoprostorových liniích: hlavní hrdinkou první, retrospektivní linie, je Katarina, která poznává „svého Fina“, vdává se za něj a stěhuje se do Finska; druhou linii příběhu zastupuje Anna – ač stejným dílem Finka jako Estonka, zdá se, že se ve Finsku vždy cítila jako cizinec a za svůj domov považuje právě druhou zemi. Anna otevřeně vypráví o své nemoci a nezaujatě popisuje mechanismy, které působí mezi ní a jejím „Pánem“ – bulimií. Čtenáře šokuje syrovost, s jakou je tento problém předkládán.

Ukázka z textu

Moje poprvé bylo jiné. Myslela jsem si, že to bude hrůza, hnus, neřád a sliz. Myslela jsem si, že budu zvracet krev a břicho mě bude bolet dvakrát tolik. Myslela jsem si, že k tomu nikdy nenechám dojít, že to nedokážu, nebudu chtít. Ale když mě začaly bolet uši ze zvuků, které vydávala má seschlá rozedřená břišní stěna, tělo rozhodlo za mě. Neměla jsem na vybranou.
Bylo to božské.
Plamínek zapalovače mi ozářil matně se lesknoucí oči. Moje první cigareta po mém poprvé. I ta byla božská. Všechno bylo božské.
Jediné, co bylo vidět navenek, byla spokojenost a triumf. Hlas byl možná maličko drsný a zajíkavý, ale co.
A já věděla, že se to stane i podruhé. Potřetí. Posté. Samozřejmě ne všichni to takhle mají. Pro někoho je poprvé zároveň naposledy, ale ne pro ty, kdo jsou na to stavění a jsou v tom dobří.
Já v tom byla dobrá hned.

Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, ale mnohé jsou i ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo vyhaslém manželství, stejně jako odhodlání překonat těžkou, tragickou nepřízeň osudu.

Politický thriller od autora severských kriminálních bestsellerů. Demokratický guvernér Bruce Jansen právě vyhrál s velkým náskokem americké prezidentské volby. Oslava vítězství je však pokažena atentátem, při němž umírá jeho manželka. Kdo stojí v pozadí tragédie? Je vrahem opravdu místní podivín, nebo nitky sahají dál? Po Jansenově nástupu do úřadu prezidenta se Spojené státy rázem ocitají v situaci, kdy nový prezident udělá cokoliv, aby změnil americkou společnost — okamžitě a za jakoukoliv cenu. Doggie Rogersová, členka Jansenova štábu, se po schválení Jansenova kontroverzního dekretu, který ruší ústavní práva amerických občanů, ocitne uprostřed všeho dění. Rozpoutá se peklo na zemi, jaké Amerika ještě nezažila. Doggiin svět je brzy vzhůru nohama. Její otec je odsouzen k trestu smrti za vraždu prezidentovy ženy. Ve společnosti to vře a vojáci v ulicích násilím potlačují protesty bouřících se občanů. Doggie se cítí bezmocná. Zbyli jí ještě nějací přátelé, kteří jí mohou pomoci?

První díl světového bestselleru Jednoho pondělního rána najdou děti ve školní tělocvičně něco opravdu děsivého. Pět nahých a zmrzačených těl visí s geometrickou přesností ze stropu tělocvičny. Vypadá to téměř jako veřejná poprava. Pro komisaře Konrada Simonsena a jeho oddělení vražd je tento případ jedna velká hádanka. Proč takové okázalé provedení? Jak se to vrahovi podařilo? A motiv? Zmrzačená těla jsou postupně identifikována a Simonsen zjišťuje, že kdosi vzal spravedlnost do vlastních rukou. Oběti jsou totiž pedofilové. Za brutálními vraždami je malá skupina „mstitelů“, kteří se v minulosti stali oběťmi útoků pedofilů. Tato skupina zahájí pečlivě připravenou kampaň, krmí tisk a veřejnost e-maily, zprávami a videonahrávkami, aby upozornila na to, že pedofilové dostávají za své činy jen mírné tresty. Bestie uvnitř je působivý kriminální příběh, který vypráví o tom, co se stane, když někdo vezme spravedlnost do vlastních rukou. Práva na knihu byla prodána do Finska, Francie, Německa, Řecka, Itálie, Japonska, Norska, Polska, Ruska, Španělska, Švédska, Holandska, Turecka, Velké Británie, USA a na Island.

Příběh fenomenální zpěvačky... Ze dna ulice až na vrchol světových pódií

Byl by to neuvěřitelný román – kdyby to nebyl její skutečný život.

Osud, který se stal legendou. Magickou, triumfální i tragickou...

Barvitá dobová mozaika, kterou přišli poskládat Edithini slavní souputníci, mecenáši, kolegové, přátelé, manželé, milenci i rivalové. Marcel Cerdan, Théo Sarapo, Marlene Dietrich, Charles Aznavour, Jean Cocteau, Yves Montand, Georges Moustaki... a mnozí další se svěřují s důvěrnými vzpomínkami. Slavní promlouvají o ještě slavnější.

Edith Giovanna Gassion vzlétla doslova z dlažby pařížské Pigalle až na oběžnou dráhu světové hvězdy. Zrodila se Édith Piaf. A dobyla svět.
Celý její osud byl poznamenán bizarními událostmi a tragédiemi, stejně jako divokou stravující vášní. Drobná, jen 147 cm vysoká ženička, za dveřmi svého domova zničená chorobami a závislostmi, zářila na pódiích jako světlice.

Edithina biografie patří k těm, které se čtou bez dechu jako román, a z jejích stránek jako by k nám doléhal její vášnivý, lkavý zpěv.

Bez lásky nejsme nic... A ničeho nelitujme.

Strach ovládl Staré Město pražské a není radno vycházet po setmění. Lidé si ale nejsou jisti životem ani za okovanými dveřmi svých domů. Jsou vyloupeny truhly cechů na Staroměstské radnici a rychtář Pardus si již začíná zoufat. Nedaří se mu rozprášit tlupu Jouzy Čerta a navíc se jeví, že tlupě pomáhá někdo z blízkého okolí krále Václava IV. A k tomu se ještě na domech a jejich střechách začne objevovat přízrak, který někteří považují za netopýra, jiní za obrovského pavouka. Platnéřský učeň Lukáš zažívá strastiplné roky v domě svého strýce a má jen dvě touhy: vyučit se řemeslu a být v blízkosti Angely, dcery vyslance milánského vévody. Avšak aniž by si to přál, je vtažen do dění, které děsí město, a od té chvíle začíná hon i na něho. Každé jeho klopýtnutí může být tím posledním...

Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne? Ukázka z textu Klikuju dvojnásobnou rychlostí, prsní svaly praskají ve švech, rostou – bolest, vedro, pot, proměna. Nechci zůstat v ústavu, kde nikdo nevěří na stříbrné lemování, na lásku ani na šťastné konce a kde mi všichni tvrdí, že Nikki se moje vypracovaná postava nebude líbit a že mě ani nebude chtít vidět, až odluka skončí. Ale na druhou stranu mám strach, že lidi z mého dřívějšího života nebudou tak optimističtí, jako se teď snažím být já. Jenže pokud si to vůbec někdy chci srovnat v hlavě, musím se dostat co nejdál od těch depresivních doktorů a škaredých sestřiček – které mi v jednom kuse nosí prášky v papírových kelímcích –, a protože mámu bude mnohem snazší oblafnout než profesionální lékaře, vyskočím na nohy, rozkoukám se a prohlásím: „Půjdu k vám bydlet a zůstanu, dokud neskončí odluka.“

Tři sourozenci Zámkovi přežili strašlivý vražedný útok ve vlastním domě, který stál život jejich otce. Ve chvíli, kdy si začínají znova dávat dohromady své životy, objeví malý Bóďa starý klíč s naprosto neuvěřitelnou schopností.

Co myslíte, že by se stalo, kdybyste dokázali překonat vlastní strach, zvládnout jakoukoliv dovednost nebo naučit se jakémukoliv druhu umění tak jednoduše, jako kdybyste otočili klíčem v zámku? Možná by vás to stálo život, zvlášť kdyby se do toho vložil Kulišák, zapřisáhlý nepřítel rodiny Zámkových.

Druhý díl série Zámku a klíče scenáristy Joe Hilla, doprovozený halucinogenními kresbami Gabriela