Anotace:
Do malého městečka Furth am See přišlo jaro, před restauracemi se objevují stolečky a křesílka a lidé mají povznesenou náladu. Bezmračná obloha se ale začíná pozvolna zatahovat. Psychiatr Raffael Horn na zahradě okopává růže a při tom pochybuje o věrnosti své ženy. Kriminální komisař Ludwig Kovacs sice jede na ryby, ale nejde mu z hlavy, proč k němu tak nečekaně přijede na návštěvu jeho dcera. A pak skočí z lešení mladý muž. Na policii přivedou zneužívané dítě. Už po chvíli je jasné, že nejde o výjimečný případ, ale pověstný vrcholek ledovce. Svérázná dvojice vyšetřovatelů z předchozího Hochgattererova románu Sladkost života (2006; česky 2009) stojí před novým, mnohem nebezpečnějším úkolem.

Anotace:
Román o lásce, sexu, rodičovství a výchově dětí ve 21. století.

Co si myslíte o fyzických trestech pro děti? ,br>
Všechno se vyvíjí skvěle. Maso voní, přátelé žertují, teplota už klesla pod úroveň drásavých veder. Piknik jak má být. Do té doby, dokud Harry nevlepí facku tříletému dítěti svých přátel, které vyděsilo jeho syna. Zábava zamrzne. Harryho odveze policie a čeká ho soud. Zdánlivě banální událost započne nečekanou spirálu sporů, které se točí kolem našich představ o rodině a výchově dětí. Odkrývají víc, než bychom si přáli. Tsiolkas postupně střídá osm vypravěčů a dopřává čtenáři delikátní hru perspektiv. Samotná facka a její následky všechny kolem přinutí, aby znova prozkoumali svoje vlastní představy, názory a touhy. Vyrůstá z nich silný román o lásce, sexu a manželství, o rodičovství a výchově dětí ve 21. století. Facka je dráždivým příběhem o loajalitě, touze po štěstí a o mnohých podobách pravdy.

Tsiolkas za svůj román obdržel několik cen

Anotace:
Dějiny, fantazie, teorie a praxe

Petr Váša je mimořádnou osobností, která se už téměř dvacet let věnuje promýšlení a realizaci vlastního uměleckého výrazu, který nazývá fyzické básnictví. Během této doby si získal značný věhlas. Originálním způsobem kombinuje literární texty s divadelními prvky, čímž vzniká zcela původní umělecký tvar. Kniha Fysipos je základním dílem tohoto směru. Petr Váša v ní shrnul své manifestační a teoretické eseje, v nichž na podkladě filozofických i antropologických textů hledá smysl a funkce fyzického básnictví v rámci literatury i divadla.

Kromě toho kniha obsahuje i rovinu praktickou. Váša na řadě ukázek demonstruje konkrétní akce a praktiky a předkládá návody, jakým způsobem může zájemce o tento druh umění rozvíjet svůj talent. Kniha tak představuje první komplexní pojednání o tomto původním českém uměleckém směru. A nejen to: texty jsou řazeny chronologicky a prokládány Vášovými deníkovými záznamy a rozhovory, což z díla činí také poutavý příběh a svérázné dějiny tohoto žánru.

Anotace:
Chronologicky koncipovaná biografie jednoho z nejvýznamnějších filmařů české meziválečné kinematografie (Erotikon, Ze soboty na neděli, Extase), který se jako filmový tvůrce uplatnil také v Rakousku, Itálii, USA a Německu, se faktograficky opírá o rozsáhlý výzkum primárních archivních pramenů. Rekapitulace individuálního osudu umělce se stala podnětem k prezentaci vybraných obecných jevů souvisejících se situací kinematografie v daném období a teritoriu Machatého pracovního působení. Rozvržení knihy do kapitol respektuje vznik jednotlivých titulů režisérovy filmografie.

Anotace:
Kniha Metahistorie vyšla poprvé roku 1973. Hlavní myšlenka Whiteovy analýzy historiků a filozofů dějin spočívá v tom, že historické dílo nikdy není objektivním zachycením toho, „co se skutečně stalo“. Historická fakta totiž historik uchopuje pomocí básnických, rétorických a narativních postupů, které v sobě implicitně nesou jistou obecnou představu o zákonitostech historie, o možnostech vysvětlení historických fakt, stejně jako o možnostech proměny společnosti (tedy ideologii). Právě za to, že analyzuje historická díla prostředky vyhrazenými doposud převážně dílům fikčním (v tom se nechává inspirovat třeba Giambattistou Vicem), sklízel White vždy ostrou kritiku. Podle kritiků totiž ignoruje rozdílný ontologický status fikčního a historiografického diskursu. Navzdory této kritice zůstává Metahistorie zřejmě nejvlivnějším dílem v oblasti metodologie historiografie, přinejmenším v druhé polovině dvacátého století.

Anotace:
Rok 2002. Lesem poblíž Berlína klopýtá mladá žena. Jmenuje se Margaret, na sobě má roztrhané šaty a z předchozí noci si nic nepamatuje.

Rok 2004. Margaret obdrží podivný dopis. Jakási neznámá žena, která sama sebe nazývá "chirurgem paměti", se zajímá o její osud. Krátce nato se Berlín promění. Z orlů posedávajících na střechách se stávají přízraky nacistů. Budovy se mění v maso a krev. Město ožívá…
Kniha vypráví o Margaretině pádu do hlubin šílenství a o její snaze najít vlastní minulost. Margaretou zmítají pocity viny a stále více si uvědomuje, že její amnézie nějakým způsobem souvisí s utajenými tragédiemi dvou žen z nejtemnějších dob berlínské historie - Magdy Goebbelsové, která otrávila svých šest dětí, když Rusové dobyli Berlín, a Reginy Weissové, židovské ženy, která roku 1943 zabila sebe a své tři děti, aby se vyhnula deportaci.

Minulost minulosti je trýznivý a provokativní román, který čtenáře okouzlí svou lyričností. Je to hořká elegie o německé minulosti a zpráva o duši nové generace, o "minulosti minulosti". Třiatřicetiletá Ida Hattemer-Higginsová svou románovou prvotinou dokazuje velký literární talent.

Anotace:
Krátké prózy Jana Balabána se odehrávají v současnosti, ale nestrádají publicisticky sezónní aktuálností; lokalizovány jsou více či méně čitelně do moravsko-slezských končin, nesvazují je však regionalistická připoutání.

Po přečtení povídek Uršula, Kolotoč, U komunistů, Kluk nebo Hořící dítě zůstáváme v ustrnutí: obyčejní lidé, obyčejné děje, ale zcela neobyčejné vystižení toho, co se odehrává v myslích postav, co může být autentickým životním pocitem našich současníků.

Anotace:
Czesław Miłosz (1911-2004), který v roce 1980 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, prožil polovinu svého dlouhého a plodného života v exilu ve Francii a v USA, do Polska se definitivně vrátil až na konci devadesátých let. Deníková kniha Myslivcův rok zaujímá v jeho uměleckém odkazu ojedinělé místo. Pojmenoval ji podle díla svého oblíbeného autora z dětských let a psal ji skutečně během jednoho roku – od srpna 1987 do července 1988. Nikdy předtím ani potom si žádné jiné deníkové záznamy nevedl. K rozhodnutí právě pro tuto formu výpovědi jej patrně přivedla po smrti ženy v roce 1986 potřeba nejen se vyrovnat s novou životní situací, ale provést základní zhodnocení vlastního velice složitého ne-li přímo dobrodružného života, dopovědět při ní věci nedoslovené, jiné alespoň uvést na pravou míru. Když začíná knihu psát, je básníkovi 77 let. Myslivcův rok obsahuje záznamy z cest, úvahy o setkáních, o přečtených knihách, o vlastní tvorbě, ale i o pěstování květin v zahradě u domu v kalifornském Berkeley. Vzpomíná na dětství a mládí prožité v Litvě, na Varšavské povstání, na těžké počátky v exilu, vytváří ucelené portréty svých přátel a spisovatelů (Iwaszkiewicze, Mackiewicze a dalších), píše krátké úvahy-eseje o umění, náboženství, nejnovějších dějinách a o politice. Sám Miłosz v úvodu cituje americkou znalkyni jeho díla Madeline Levineovou, která o něm tvrdí, že „převážnou část svého života psal román o dvacátém století, ne však formou románu, ale pouze formou poznámek z cest, esejů, literární kritiky“. Kniha Myslivcův rok představuje i velice důležitý klíč k básníkovu dílu i jeho složité osobnosti.

Anotace:
Po editorských dvojicích Karel Šiktanc a Karel Piorecký (2009) a Miloslav Topinka a Jakub Řehák (2010) se letos již třetího pokračování básnické ročenky Nejlepší české básně ujali zkušení matadoři Petr Král a Jan Štolba. S nápadem vydávat ročenky „nejlepších“ básní přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. I v českém prostředí projekt sklízí příznivou odezvu u kritiky a čtenářů. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou.

Anotace:
Nejvýznamnější traktát náboženského myslitele husitské doby Petra Chelčického vznikl v polovině 15. století. Název přeneseně odkazuje k evangeliím a scéně rybolovu Kristových učedníků. Chelčický líčí současnou církev jako síť, kterou trhají dvě velké ryby, dva hlavní hříšníci, císař a papež. Protipólem nesmlouvavé kritiky soudobé praxe je ideál dělné společnosti, která je založena na nenásilí a křesťanské rovnosti všech členů. Chelčického myšlenky inspirovaly vznik Jednoty bratrské a dalších evangelických církví; na konci 19. století je nadšeně přijímal L. N. Tolstoj.