Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

KNIHKUPCŮV TIP!

Zajímají Vás knižní novinky
a naše akční nabídky?

Chcete pravidelně dostávat
informace na Váš e-mail?

Přihlašte se k odběru našeho NEWSLETTERU!

Nabídky knih

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Úsměvy života

Úsměvy života - Václava Vanclová
Autor:

Václava Vanclová



Nadějná autorka s ostrým stylem pro sarkasmus a humor se dělí o své zážitky ze života.

Věčné téma ženy vs. muži - spolu to nejde, sólo většinou ještě hůře. Život přináší stále nové a nové situace, které v momentě prožitku působí smutně, leckdy paradoxně, s odstupem času a bez osobní účasti rozhodně humorně až sarkasticky.

Užívejte.

Kapitoly k dispozici:

1. TETOVÁNÍ5. OTUŽILEC9. OSUDOVÝ
2. KULTURISTA6. MANIPULÁTOR10. BÁSNIČKÁŘ
3. PRCEK7. MAMÁNEK 
4. ŠMATLA8. PRASEČÍ HLAVA 

10. BÁSNIČKÁŘ

Velice nesměle a opatrně navrhl první schůzku. Myslela jsem, že se k tomu odhodlá někdy v příštím století a on to zvládl po třech měsících únavného dopisování. Kam půjdeme, nechal na mně. Někde jsem četla, že někteří muži tím testují potencionální partnerky, zda jsou vhodné a zda s nimi nebude nuda. Jenže pánové by si měli uvědomit, že i ženy testují a navíc jsou rafinovanější a nakonec i podlejší a zákeřnější. Zákeřnost se zvyšuje úměrně s počtem schůzek, které se nevydaří.

Mám zpoždění, ale ubezpečuje mě, že to vůbec nevadí, počká na mě jak dlouho budu chtít protože mu za to stojím. Vzhledem k tomu jak dlouho mě zná, tedy spíš nezná je to divné. Čeká půl hodiny. Neudělala jsem to schválně, zdržely mě děti se svými nesmyslnými požadavky, které mají vždy v naprosto nevhodnou dobu, a když spěchám.

Jako dítě jsem tím rodiče také dusila a měla škodolibou radost, když byli na nervy. Věděla jsem, že mi to strpí, protože ode mě chtějí odejít a kdyby mi vynadali, tak budou mít výčitky a zkaženou náladu. Oni si chtěli večer užít, trpělivě kolem mě poskakovali a jen podle jejich skřípějících zubů jsem poznala, že mě mají chuť zaškrtit. Když mě přestalo bavit týrání rodičů, milostivě jsem si přestala vymýšlet a propustila je. Maminka odcházela se zvláštním úsměvem a slovy: „Ono se ti to na dětech vrátí!“ Už vím, co tím tehdy myslela, odcházím od svých ratolestí stejně.

Přivítal mě s oslňujícím úsměvem, chybí mu trojka vpravo nahoře. Radši by tu pusu neměl moc otvírat, je to odpudivé. Jako kdyby uměl číst myšlenky, většinu času mlčí. Pouze odpoví, pokud se ho na něco zeptám. Docela nuda, mluvím ráda, ale teď už nevím o čem, tak ho pobízím, ať také něco řekne. Odpovídá jednoduchou větou: „Už jsem ti vše napsal“ No skvělý, tak co tu děláme. Civíme na sebe a mlčíme, občas na mě blýskne dírou po trojce. Hodina je dostačující, vymlouvám se, dnes již podruhé, na děti. Kýve hlavou, to má asi znamenat, že to chápe. Že bych měla schopnost mimosmyslového vnímání? Trvá na tom, že mě odveze autem nebo doprovodí MHD a pak se pro vůz vrátí. Najednou mluví až moc, je tma a nemůže mě pustit samotnou. Nehodlám mu vykládat, že bydlím hned za rohem. Odváží mě na metro, doprovodí a počká do odjezdu. Musím jet na opačnou stranu, abych se neprozradila, z duše ho nenávidím, jak blázen jezdím metrem sem a tam, v tuhle chvíli jsem mohla ležet v teploučku doma a přitom stojím v průvanu na eskalátorech.

Zima mě tak probrala, že neusnu. Zkusím najít na netu někoho hovornějšího s kompletním chrupem. Mám nový mail, píše on. Udělal si zastávku v internetové kavárně nebo jel domů jak šílenec, aby mi stihl napsat báseň. Nemá talent, ale snaží se, jen mu budu muset nějak opatrně poradit, že na počítači je dobrá vychytávka, která kontroluje hrubky, vypadá to, jak kdyby je tam dělal schválně. Prosvítila jsem mu celý večer, mohl jet domů bez reflektorů a nemusel čekat na svítání, protože já jsem jeho slunce. Básničkář je superromantik. Ještě může napsat miluji tě s tvrdým y. Udělal to o čtrnáct dní později. Básně mi chodí každý den, na mail i mobil. Ranní luna při východu nezáří jako já. Přestávám si je číst před odjezdem do práce, nevypadá dobře, když v autobuse dusím záchvat smíchu při vzpomínce na ta dílka.

Rozhodl, že další setkání pojme romanticky. Sejdeme se za soumraku, nevím, v kolik hodin bude jeho soumrak, snad mi to včas objasní. Po velkém přemlouvání mi prozradil v kolik, jen mnou asi trochu pohrdal, že neumím vycítit tu pravou chvíli. Uvědomuji si vlastní méněcennost. Nevím, kam jedeme, je to překvapení, v jeho případě jich bylo dost a toho co bude následovat se dost bojím. Zastavuje u řeky, jdeme se projít. Voda šplíchá, hvězdy svítí, co víc si přát. Ještě mohl dodat: zima jak v márnici, že by ani psa nevyhnal. Kdyby nebyl tajnůstkář, lépe bych se oblékla a nemusely mi omrzat postupně všechny končetiny, zrychluji tempo, ať mám tu procházku rychle za sebou. Mlčí, leze mi to na nervy, čím větší ticho tím více vnímám své nyní již odumírající části těla. Pokouším se o romantickou konverzaci, zasněně pohlédnu k obloze poseté hvězdami: „Podívej velký vůz“, suše odvětí: „Ten je na druhý straně“ a pokračuje v mlčení. Konečně mu začíná být taky zima a můžeme jet domů. Zve mě k sobě na čaj, abych se zahřála a nenastydla, má pro mě ještě jedno překvapení. Pokud to nebude zmrzlinový pohár v parku, zvládnu cokoli. Zapomněl se zmínit, že doma předělává topení (v únoru) a má jen malá elektrická stoletá kamínka. Sedím u nich, klepu se zimou. Nese mi čaj a druhou rukou mohutně mává, drží v ní sešit. Slibované překvapení! Sepsal sbírku básní, která se jmenuje: Ode mě pro tebe o tobě. Název mě dostatečně šokoval, pro změnu mlčím já. Po chvíli jsem popadla dech, dokrvil se mi opět mozek a přesvědčila jsem ho, že si to přečtu až doma, protože v klidu bude můj prožitek z jeho básní mnohem intenzivnější. Chce ihned, jak dočtu znát můj názor. To mu nemohu udělat, zabilo by ho to. Na rozloučenou dostávám bonboniéru ve tvaru srdce k svátku Svatého Valentýna, já mu nedala nic, ani mě to nenapadlo a taky ho nemiluju.

Poprvé jsem na Valentýna nezadaná, ani jsem nečekala, že dostanu dáreček z lásky. Pro mě byl svátek zamilovaných bez chlapa výhodný, čokolády jsem mohla rozdávat. Mí přátelé usoudili, že musím být bez chlapa nešťastná. Od každého jsem dostala hromadu čokolády, je dobrá na nervy a asi se s ní lépe zvládá samota. Kamarádka zašla tak daleko, že mi poslala smsku: „ Krásného Valentýna, miláčku“. Dodnes manželovi nevysvětlila, že není lesba a nikdy se mnou neměla poměr. Poradím ji, aby mu namluvila, že to psala milenci a jen si spletla číslo, třeba to pro něj bude pochopitelnější.

Další básně už nesnesu, řekla jsem mu, že k němu necítím tu pravou spalující lásku a žár vášně ve mně vyhasl již dávno a nejspíš nejsem schopna hlubokého citu, kterého je hoden. Snažila jsem se mluvit jeho jazykem, zabralo to, pochopil, ale hned mě ujistil, že mu to nevadí a stačí mu pouze má přítomnost, která ho naplňuje nadpozemským štěstím. Nechci se rouhat, ale někdy přemýšlím, zda je horší peklo na zemi nebo to po smrti. Já si ho odbudu tady a pak už chci jen odpočívat v pokoji.

Prosí o poslední schůzku, nezdá se mi, že by to vzdal tak snadno. Pozval mě do restaurace a chtěl, abych vzala i děti, nechce být sobecký a mít mě jen pro sebe. Co to mele, děti ještě jeden večer o samotě přežijí, naopak uvítají neomezené smažení her na počítači bez přítomnosti matky dbající na dostatečný spánek. Za večer strávený s cizím, nudným a mlčenlivým skladatelem básní, by se mi mstili další měsíc. Stačí, co předvádějí, aniž mají důvod. Nenechám se šikanovat, aby on měl čisté svědomí. Tuším zas nějaké překvapení, další sešit básniček nezvládnu. Na jeho úžasnou sbírku s originálním názvem jsem téměř vypsala červenou propisku, než se mi podařilo opravit všechny hrubky.

Omluvil se, že mě vyzvedne o půl hodiny později. Musí si doštepovat ponožky, rád by si koupil nové, jenže ty samé nemůže sehnat a z ostatních mu smrdí nohy. Takhle ukecaného jsem ho ještě nezažila. Na ponožky je nejspíš odborník, sice to není v jeho romantickém stylu, ale pořád lepší než: „Můj ranní rozbřesku, pojď, ať mohu pít z tvých růžových smyslných rtů životadárnou šťávu….“ Nezklamal, překvapení bylo. Vzal sebou kamaráda, abych se nenudila a měla si s kým povídat. Zabralo to, kamarád pusu nezavře. Rozbolela mě hlava. Dnes mám v kabelce pepřový sprej a začínám se bát, že se neovládnu a použiji ho. Mám jich dost, vstávám a beze slova odcházím. Nevšimli si toho, jeden je zabrán do svého proslovu a druhý se zaujetím hltá každé jeho slovo.

Stojím venku, klepu se zimou, hvězdy svítí a já pořád nevím, na které straně oblohy je velký vůz. Momentálně je to nepodstatné, jsem šedesát kilometrů od domova, v noci, bez auta a nemám ani minimální představu jak se dostanu domů.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap