Čtení na pokračování
Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.
Proč jsem se nestal Rychlým šípem
Eduard Freisler
Jako první je postupně uveřejňována kniha PROČ JSEM SE NESTAL RYCHLÝM ŠÍPEM od Eduarda Freislera; s příběhy party-neparty, nabalující se na životní linku jednoho z kluků, podobných i nepodobných slavné skupince Rychlých šípů. Knížka je dobře čtivá jako celek i po jednotlivých kapitolách.
Stylem lze knihu příblížít čtenáři např. srovnáním s knihami Petra Šabacha. Podobný je styl i forma vyprávění. U této knihy jde o lehčí humorné čtení ze života.
01. A sem tady
Křičel sem, až se mi nedostával dech, tak sem přestal a začal sem se rozhlížet. Z okna se vykláněla nějaká ženská a tahala dovnitř provázek. Na jeho konci byly uvázaný malinký blejskavý hodinky a pomalu jely nahoru k nám. Dole na chodníku někdo strašně řval, ale já sem rozuměl jen poslední větě: „To máš za syna, kuličko!“ Hodinky přelezly parapet okna a přesně pasovaly na ruku tý ženský, ta se na ně podívala a celá se rozesmála. Od tý chvíle si budu pamatovat. Hodinky a úsměv = máma. A tak sem se narodil.
Byl sem perfektní mimino. Měl sem děsnou prču z toho, jak na mě všichni čučeli, pitvořili se a tutově věděli, komu sem víc podobnej, čí mám vlasy a čí voči. Hlavně všichni tvrdili, jak sem roztomilej a voňavoučkej. Věděli ale prdlačku, jak se umim parádně pokadit a kolik vyrobim počůranejch plínek za jeden jedinej den: Ty byly teď všude. Ve skříni, v koupelně, na stole a eště visely na balkóně. Vo tom ale neměli moudrý dospěláci ani šajna a eště votravovali mámu i mě.
Jedinej frajer byl určitě ten doktor, co mě rodil. Když totiž zjistil, že hned nechci dejchat, plesknul mi jednu na nahatou prdelku, a to sem panečku hned začal.
A to všecko se stalo v červenci roku 1947.