Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

JAK ZÍSKAT

POŠTOVNÉ ZDARMA?

podrobnosti zde

Expedice, způsoby platby a odeslání

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

31. Hokej

Sláva, kterou jsem získal za těch pět stehů, co jsem několik dní nosil na čele, pomalu slábla a chřadla. Přestával jsem být jedničkou třídy. Jizva na čele byla málo. Trošičku si zasolila i Krupice. Nejen, že přehlídla moje hrdinství, naopak všechny upozornila ne na to, co se mi stalo, ale na to, co se mi mohlo stát. Nezmínila se o statečných skocích, naopak všechny posílala na bezpečná hřiště, kde je vždy kvalifikovaný dozor. Zapomněla si vzpomenout, že když tam ten její slavnej dozor není, tak je hřiště zamčený. Naše sudy nejsou zamknutý nikdy. Hřměla před tabulí, kolik je krásných zájmů, než skákat na nebezpečných a rezavých sudech a riskovat své zdraví a zdraví svých kamarádů. Naštěstí se přece jen tu a tam někdo našel, kdo při pohledu na moje čelo pochvalně pomlasknul nebo se tajně poptával, kde že vlastně ty zakázaný sudy jsou. Doma se už o tom nemluvilo. Táta už mi zase říkal Eduarde a ne nemehlo, máma už se netvářila jako na hřbitově. Jedinej pes byl pořád stejnej, štychy neštychy. Ty už byly z čela venku a já byl připraven.

Dočkal jsem se hned v sobotu. Táta si nás svolal do naší předlouhý předsíně, rozdělil nás na sebe, mě a zbytek rodiny. Všem rozdal hokejky, který předtím v dílně ve sklepě vyrobil. Děda, rozhodčí, vhodil tenisák a mohli jsme začít. Byl to boj Davida a Goliáše. Máma se ségrou visely na tátovi, ten je vláčel chodbou až k brance, kterou střežila babička se sádrou na noze, porazil jí a vstřelil náš první gól. Protesty nebraly konce, ale děda branku uznal a boj pokračoval. Skončili jsme propocení a potlučení, jak si takový zápas zaslouží. Vyhráli jsme, protože mužstvo, ve kterém hraje můj táta, prostě prohrát nemůže. Poznal jsem, že táta zná jenom jednu chuť. Chuť vítězů.

Seděli jsme v kuchyni a dejchali jako parní lokotky. Brek úplně zblblej lítal od jednoho k druhýmu a viditelně nevěděl, co se děje. Máma tvrdila, že takhle se hokejisti určitě nepotěj a táta na to, že to můžeme lehce srovnat, protože v neděli se na kluzišti na nádraží hraje hokejovej zápas.

Brankáře-babču jsme nechali doma, ale šel i Brek. Dorazili jsme k ledovatýmu hřišti, trochu sněžilo, ale lidí tam bylo dost. Hráči se objevili, jen co jsme si našli místo u mantinelu. Asi čekali, až přijdeme. Měli velký červený a modrý košile, aby věděli, kdo je s kým a kdo ne. Nebyli totiž jedna rodina jako my. Na botách měli takový divný nože, táta mi vysvětlil, že to jsou brusle. Za celej zápas jsem nepochopil, jak se na nich udržejí a ještě můžou hrát. Neměli míček, jenom takovou divnou gumovou placku, klouzala po ledě jako živá a hráči s ní dávali děsný pecky. Jezdili nahoru a dolu a když dali góla, řvali všichni skoro tak strašlivě jako my včera. Brankáři byli lepší než naše babča, měli široký hokejky, na nohách vepředu přivázaný široký polštáře a když puk, tak se jmenovala ta gumová placka, letěl nad zemí, drapli ho do takový velký rukavice. Zase ale neměli sádru jako naše babička, tak asi byli stejný.

Celou dobu padal hustý sníh a hráči v něm museli puk chvílema hledat. Rozhodčí písknul, chlapi, co byli jako diváci, vlezli na led a hrablama odhrabovali tak dlouho, až byl led úplně sklovatej a hra mohla pokračovat. Hokej, a ještě k tomu s bruslema, byla senzační hra. Vyhráli ty modří, byli to naši, táta měl dobrou náladu i když mámě se nelíbilo, že když se na ledě dva srazili, žuchli sebou na led a mohli si něco udělat. Jen jako náhodou jsem prohodil, že bych taky chtěl brusle. Máma o tom nechtěla ani slyšet, táta ušeptnul, že to nějak uděláme a mrknul na mě velmi významně. Pochopil jsem, že ať něco dělám nebo nedělám, není vždycky to pravý vořechový, hned to všechno vybreptat.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap