Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

KNIHKUPCŮV TIP!

Zajímají Vás knižní novinky
a naše akční nabídky?

Chcete pravidelně dostávat
informace na Váš e-mail?

Přihlašte se k odběru našeho NEWSLETTERU!

Nabídky knih

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

36. Setkání

Je děsně zajímavý sledovat ženské, jak nemožně šoupají nábytek, aby nakonec zjistily, že místnost je jen o pár centimetrů menší než předtím třikrát změřily. Jejich nevěřícný divení mě bavilo jako voda z vodovodu.

Šel jsem překontrolovat zahradu. Byla stejná jako naposled. Stejný stromy. Stejnej plot. Tak jsem se vyzbrojil kaťanem a šel okouknout venek. Venek je všechno, co je jinde než doma. Venek je všecko za plotem. Venek je dobrodružství. Záležitost vypláznutýho jazyka byla taky ještě otevřená. Topoly byly na jednu stranu narostlý až do nevidim a na druhou končily u malýho náměstíčka. To byl správnej směr. Čekala mě nádhera. Kopec, co bude v zimě jedničkovej, se táhnul až k nějakýmu sadu, co vypadal jako obří schody. Vedle stál stejně velkej dům, kolem kterýho byl ještě sníh. Teprve, když jsem pořádně zaostřil, tak jsem je poznal. Byly to živý bílý slepice. Tam kde končily, táhnul se fantastickej les až kam jsem dohlídnul. Ještě nikdy jsem takovej neviděl. Krpál dolů mě lákal, ale ještě jsem si tady nebyl tak jistej.

Branka u nejbližšího domu břinkla a skoro u mě stál kluk. Byl mrňavej, velkej jako já. Měl brejle a jmenoval se Lochman. Pepík Lochman. Spořilovák, ale neměl prak. Branka znova bouchla a nechala mě samotnýho. Ale nebylo to tak. Stáli za mnou tři, jako stupínky. Stejný oči, stejnej pohled. Brůhové. Kaťan mi sám skočil do ruky. Začali se smát a vytáhli úplně jiný nástroje. Jejich praky měly velký vidlice, tlustý a hranatý gumy s kusem kůže veprostřed. Z každý na mě číhal docela obyčejnej šutrák. Můj skobyčák mi připadal jako dětská hračička. Mohl jsem je jenom přeprat. Byli tři. To bylo dost. Vlít jsem na ně jako vítr. Za dvě tři vteřiny na mně klečeli. Pak jsem se seznámil s válečkama. Ležel jsem na zemi jako placka a jeden mi kolenama rozjížděl svaly nad loktama. Řval jsem jako protrženej. Pak udělal chybu. Kousnul jsem ho do ruky tak parádně, že jsme řvali oba. Ten nejmenší zmizel za rohem jako blesk. Už jsem viděl, jak mě zpracovávají všichni. Ale to jsem se moc mýlil.

Brůhová nás rozehnala jako kohout slepice. Každej dostal jednu za ucho až jim hlavičky poskočily. Já, Žižkovák, taky. Seděli jsme na rantlu a už jen tak dobrekávali. Jedinej, kdo nebrečel, byl ten ušklebenej brejloun za plotem. Ten mě štval nejvíc.

– Dáme mu na budku, řekl ten prostřední, co byl Josef. Myslel tím Lochmana, co se furt ještě šklebil. Vašek, ten největší, vstal a dělal nenápadnýho asi jako sentinel mezi kytkama. Když byl konečně za rohem, vytáhnul kaťan a do kůže vložil takový malý jablíčko, co není pro lidi, akorát tak pro ptáky. Ukázal nám očima, že můžeme. Vyřítili jsme se na brejlouna. Udělal ještě ksicht a pádil přes zahradu k domu. Tam ho dohonilo to nejedlý jablíčko. Jenom mlasklo o Lochmanův zadek. Teď řval zase on.

- Rychle, bereme kramle, zavelel Venca a hned jsme to provedli. Přelítli plot u fotbaláku jako gumoví a byli v bezpečí. Já v bezpečí nebyl. Visel jsem nahoře za hřebík, co tam čouhal.

- Někdo mě drží, řval jsem na Brůháky.

- Skoč, řvali oni.

Hřebík, kterej mě držel, rozpáral kalhoty až dolu, tam přibral trochu nohy a pak mě pustil. Žuchnul jsem za plot. Prohlídli mi kalhoty i nohu. Nevypadali, že by si to moc brali. Pak přikývli, vydali pinďoury a to krvavý místo mi důkladně počurdili. Slušně to štípalo. Vaškův kapesník sice nebyl úplně bílej, ale jako obvaz posloužil docela dobře. Ještě chvíli jsme seděli a pak jsme si řekli jména. Měl jsem kamarády. Je dobrý mít kamarády.

- Udělám mu pořádný táčko, řekl Venca.

- S tou svojí chudinkou by dělal akorát ostudu, dodal Pepík. Honza nic neřekl, jen kejvnul. Měl jsem kamarády a budu mít nový táčko.

Šli jsme domů. Tři Brůhové, Venca, Pepík, Honza a já.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap