Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

JAK ZÍSKAT

POŠTOVNÉ ZDARMA?

podrobnosti zde

Expedice, způsoby platby a odeslání

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

38. Sám

Když jsme vešli dovnitř, běžela normální hodina. Stál jsem před všema jako ukazovací panák, čučel na ně a oni na mě. Učitelka byla malá a suchá. Její oči zpívaly jinou písničku než její pusa. Ta se na mě smála. Podaly si s mámou ruce, ta odešla a já zůstal na všechny sám.

Musel jsem na sebe říct všechno, jako by mě kupovali. Seděl jsem v lavici sám jako plesnivej, dozvěděl se, že ona je Formanová, že tahle třída je nejlepší na světě a nikdo to nezmění ani žádnej nějakej rošťák ze Žižkova. Pak mě ještě varovala, abych se nepokoušel sem tahat manýry »odtamtud«. Já měl ale úplně jiný starosti. Přes uličku vedle v lavici seděl brejloun, Lochman. Nejraději bych to vyřídil hned. Nešlo to, byli jsme ve škole. Tak jsem mu poslal pohled, který se nedal přehlídnout. Povedlo se, ale nepřehlídla ho ani Formanová. Dala mi pocítit, kdo je tu pánem. Vytáhla mě z lavice za vlasy a dovlekla do kouta. Ječela celou cestu. Nemohl jsem pochopit, co jsem až tak děsnýho provedl, ale jedna věc mi byla jasná. Formanová mě neměla ráda. A to vůbec. Byl jsem v týhle škole první den a v notýsku jsem měl přesně tolik zápisů. Večer bude sekaná. Nemám rád večeře, který děláme táta, řemen a já. Škola mě přestala bavit. Poslední zvonění poslalo všechny domů. Vlastně všechny ne. Já a Aloisie, tak se totiž Formanka jmenovala, jsme zůstali. Znova mě ujistila, jak se mnou zacvičí a jak spolu můžeme být po škole klidně až do tmy. Uklízečka významně vzdychala na druhým konci třídy. To rozhodlo a už jsem si vyšlapoval nahoru náměstím. U pruťáku jsem zaslechnul Brekův basovej štěk. Od náměstí to bylo pořád do kopce. Ten nejprudší byl pruťák a až tam byl Brek slyšet. Je hezký jít domů, když tě tam někdo čeká. V mojí aktovce ale hořel sešítek s poznámkou. Tak jsem se trochu loudal. Na zídce u baráku seděli Honza, Eva a Pepík. Bavili se tím, jak Tonča nešikovně leze na strom. Všichni jsme uměli lézt, patřilo to k nám. Ona byla ještě malá. Povedl se jí vždycky kousek a žbuchla dolů. Nikdy ani trošku nezabrečela. Bečení se u Brůhů nenosilo. Už jsem se toho večera tolik nebál. Drobek jsme si strčili fotbálek. Takovej ten, co má každej svoji branku, vokýnka. Ale bylo nás málo, tak jsme toho brzo nechali. Tašku jsem zašil k Brekovi do boudy a šli jsme se číhnout do sadu. Třešně ještě nebyly červený, jak měly, ale stejně jsme si pár natrhali za tričko, aby jsme nešli jen tak. Najednou všichni slítli ze silnice do křoví. Vlít jsem za nima. Byli jako pěna. Pak jsem teprve zaslechl písničku, co hrály po asfaltu koňský kopyta. Pomalu se blížil vůz. Táhla ho hnědá kobyla. Na kozlíku se klinkal chrápající chlap. Byl to starej Ráklos a byl nakouřenej jak zákon káže. Mezi nás přistál novej kluk, mladší z Ráklosovejch kluků, Pepík.

– Fotr jí zase má, komentoval bez zájmu.

Když měla Lenka, to byl ten kůň, zahnout do brány u jejich zahrady, dohonila jí zelená třešeň z Honzovýho táčka a mlaskla o ten její velkej hnědej koňskej zadek. Lenka frkla nevolí, popoběhla s vozem i chrápajícím Ráklosem, nezahnula a pokračovala až ke slepičárně, kde teprve zastavila. Dál už to neměla naučený. Druhá třešeň probudila Ráklose. Slezl z kozlíku a naladil nějakou odrhovačku. Domotal se až na okraj stráně a obloukem čurdil dolu do pole. A pak se to stalo. Jak si chtěl vyklepat pinďoura, ztratil balanc a už se koulel tou strání. To už jsme pádili ke Sporťáku a slyšeli, jak Ráklos kleje z toho pole. Zeptal jsem se Pepíka, jestli se nebude bát jít domů.

– Bude chrápat jako nemluvně, odpověděl klidně.

Když jsem přišel domu, naši tam ještě nebyli. Nic novýho. Práce na prvním místě, pak domov. Nechtěl bych být dospělej, aspoň teď ještě ne. Zahrál jsem babče trochu utahanýho a vytratil se do postele. Někdy pozdě, už byla tma, mi někdo sahal na čelo.

– Horečku nemá, poznal jsem mámu.

– Pak ho něco pálí uvnitř, přidal se táta. Cvaknul uzávěr mojí tašky a slyšel jsem mámu číst.

Pane Freisler, řády lidovědemokratického školství nepovolují tělesné tresty na našich školách. Váš Eda ignoruje moji snahu předat mu všechny znalosti učitele základní školy. Vyplazuje jazyk na spolužáky, jmenovitě Pepíčka Lochmana. Žádám vás o spravedlivé, nicméně přísné potrestání. Děkuji A. Formanová.

Teď jsem se měl probudit a bránit se jako chlap. Nebyl jsem chlap. Spal jsem tvrdě dál.

– Na první den ve škole to je dost silný kafe, říkal táta.

– Ta kantorka je na můj vkus docela krvežíznivá, pokračoval.

– Podepiš tu ptákovinu, řekl mámě a ještě dodal.

– Kdy budu mlátit svoje dítě, rozhodnu já.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap