Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

KNIHKUPCŮV TIP!

Zajímají Vás knižní novinky
a naše akční nabídky?

Chcete pravidelně dostávat
informace na Váš e-mail?

Přihlašte se k odběru našeho NEWSLETTERU!

Nabídky knih

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

40. Parta

Lochman dostal zaracha. Hráli jsme okna v parku. Do parku klučičí a holčičí věci nesmějí. Jsou tam jen dědové, babky a psi, co kaděj na trávník. Pes, co kadí, jen poulí oči, nesměje se a nekřičí jako děti. Nějakej děda se doloudal do školy a prásknul nás. Žalování chutná. Šleprová s Krásnou nám stačily říct, že jde Formanová. Vzali jsme roha. Lochman ne. Bylo mu líto nechat tam tenisák, s kterým jsme hráli. Dneska a další týden má zaracha. Přišel Píta Lísek, že Radek Zach je nemocnej a Jana s Víťou nepřijdou, musejí k dědovi do Stránčic. Parta se rozpadávala ještě než jsme jí udělali. Píta zahlídnul Brůháky, něco zamektal a nechal mě samotnýho. Pepíka a Honzu bunkr nebavil a o partě řekli, že dobrá parta se neskládá, protože dobrá parta se udělá sama. Bylo rozhodnuto, šli jsme do Krčáku. Cítil jsem, že mají nějakou tajnost. Ještě nikdy jsem v tak velkým lese nebyl. Teď jsem tam šel. Minuli jsme oba altány a došli až k hájovně. Vedle strašil tak velkej krpál, že jsem měl strach, že v půlce budeme muset přespat, abysme se dostali až nahoru. Kus jsme vyběhli, kus vyšli a zbytek dolezli po čtyřech. Čekaly na nás tajemný rozvaliny. Dřív to byl Novej Hrádek. Nechal si ho postavit Václav IV., syn Karla IV., jako lovecký sídlo. Moc si ho ale neužil. Když Pražani naštvali Žižku, nechal ze vzteku husitama hrádek zbourat. Na jedno nadechnutí to na mě vysypal Pepík. Ve škole by to asi neřekl, ale tady to bylo jiný. Mohl jsem tomu věřit, ale taky nemusel. Nebylo to na známku. Vlezli jsme do rozpadlin. To, co vyprávěl Pepa, se asi stalo už hodně dávno. Nenašli jsme nic než kameny, větve a listí. Trochu jsme odházeli, ale žádnej poklop jako v kapslovně jsme nenašli. Tak jsme aspoň s vršku zkontrolovali Kunratice a spustili se zpátky k potoku. Údolí nás dovedlo až k rybníku u Labutě. Byl nádhernej, ale na koupání ještě nebylo. Mrskli jsme pár žabek a vydali se domů cestou podle lesa. Pomalu jsme minuli hospodu U Hluchých. Tam nás zastavil řev. Nevěděli jsme, co se děje, ale chybět jsme nemohli. Na větvích vysokého stromu stáli nějaký kluci a močili dolu na ženskou, co se je snažila přesvědčit, aby slezli. Jenom ječeli a močili dál. Pepa na ně zařval, že jsou pěkný sračky, když umějí chcát na ženskou. V mžiku byli dole a už nás hnali. Po cestě sbírali kameny a ty za námi frčely rychleji než oni. Právě jsem se seznamoval s klukama z »pasťáku«. Správně to byl Dětský domov, ale protože tam byli i ti, co patřej do pasťáku, a ty to vedou, tak to vlastně byl pasťák. Měl jsem docela strach. Naštěstí ho neměly moje nohy. V polovině kopce ke koupališti to vypadalo, že nás dostanou. Vycítili to a jejich řev zesílil. Pepa vytáhl kaťan a poslal jim svištící křemeňák. Zastavili se a spustili kamenama takovou palbu, že bylo jasný, že sranda jde stranou. Naše tři kaťany proti patnácti rukám nám nedávaly moc velkou naději. Právě v tu chvíli jeden táčkovej šutrák mlasknul o nějaký stehno. Jeho majitel střídavě padal a zase vyskakoval a nepřetržitě ječel. Ostatní zapomněli, co vlastně chtěli, zastavili se a dali nám šanci dostat se z dostřelu. Ten trefenej už stál, neječel, jen bulel. Mezi tím je došla jejich pomočená vedoucí, něco jim řekla a oni jí pokorně následovali i s tím pajdou.

– Mohli jsme jim něco udělat, staral jsem se.

– Kdyby tě vzali šutrákem do škéci, co bysi dělal? Znejistil mě Pepa. Dál jsme šli mlčky. Nějak se nám nechtělo mluvit.

– Taky ti ukážeme »plivátko«, to je tady to koupaliště vedle, přerušil ticho Honza.

– Proč se jmenuje »plivátko«? Zeptal jsem se.

– Protože je stejně veliký a hluboký jako to opravdický, vysvětlil Pepa a oba se zasmáli. Věděli totiž, co to je. Já to nevěděl.

Kolem španělský vily jsme se dostali mezi spořilovský domky. Měl jsem toho docela dost. Měli jsme najít místo na novej bunkr, založit partu. Místo toho jsme obešli skoro celej les, málem dostali na zobák a jiný. Měl jsem toho plnou hlavu. Jedna věta se mi opakovala pořád dokola.

Dobrá parta se neskládá,

dobrá parta se udělá sama.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap