Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

JAK ZÍSKAT

POŠTOVNÉ ZDARMA?

podrobnosti zde

Expedice, způsoby platby a odeslání

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

43. Klavír

Tašku jsem měl připravenou, úkoly napsaný. Boží večer a zítra jdu až na devítku. Ale dole se gruntovalo. To mně dělalo starosti. Vánoce ještě nebudou, musel jsem to jít oťuknout. Máma mi řekla, abych se nemotal, že zítra přijde návštěva a abych přišel v pořádku ze školy.

Babča zapomněla, že vstávám o hodinu později a vzbudila mě. Normálně bych byl otrávenej, ale dneska jsem měl kam jít. Vyběhl jsem rychleji než obvykle. Juknul jsem doprava, byly tam obě. Kanálníci tam totiž měli dřevěnou boudu a vercajk a teď »pro nás« přistavili ještě druhou. Boudy se daly obíhat, schovávat se za ně, přeskakovat z jedné na druhou. Brůhové to uměli hned. Pak Ráklos. A řada byla na mně. Stál jsem nahoře a dával dohromady odvahu. Měl jsem na to skoro hodinu. Na zemi jsem to měl přezkoušený nejmíň padesátkrát. Měl jsem třicet cenťáků k dobru. Ale to jenom dole. Nahoře byla mezera dvakrát širší. Nohy mí pomalu tvrdly, musel jsem na to. Taška musela dolu, chtěl jsem mít co nejmenší váhu. Do odrazu jsem dal všecku sílu. Přelítnul jsem na druhou boudu. Tam jsem to ale neubrzdil a žuchnul jsem dolu. Něco pode mnou chruplo. Byla to moje taška. V ní ten brambor, co jsem měl mít do školy. To, co z něj zbylo, jsem vyklepal ke stromu a vyrazil jsem všechny poinformovat, co umim od dnešního rána. Byl jsem sebou tak nadšenej, že jsem se zapomněl přezout. Když přišla matika, na mojí lavici chyběl brambor. Jedinej ze třídy. Zapsala mi:

Nepřinesl si brambor do počtů.

A. F.

Když jsem přišel domů a viděl nažehlenýho a učesanýho Breka, vzpomněl jsem si na návštěvu. Ted už to s poznámkou nějak ušoulím, byl jsem si jistej. Babička měla zástěru funglovku a v předsíni stály cizí boty. Holčičí. Zatím to vypadalo dobře. Uvnitř byla rozsvícená máma, ségra seděla toporně jako ve škole a já zjistil, že ty boty nebyly holčičí. Byly to boty babský a ta seděla u stolu. Byla neuvěřitelně suchá, ještě víc než Klekí-Petra, učitel indiánů. Hlas suchej neměla, ale byl rovnej jako zamrzlej rybník.

– Ty jsi Eda, viď? Já jsem Jidášková, profesorka hudby a budu tě učit hře na klavír.

Snad se usmála a na hlavu mi položila kostlivcovu ruku. Svoji ruku. Domluvili jsme si pravidla. Řekla nám, co budeme dělat. Já i Eva. Bude nás mučit oba, došlo mi. Když budeme umět, dostaneme barevnej obrázek. V opačném případě hudební trest, ale to se jistě nestane, věděla bezpečně.

– Hudba je krásná, zaskřehotala.

– Kdo začne?

Měl jsem na Mohykánovi domluvenej závod, tak jsem to vzal. Sedla si k piánu a vypustila prsty na klávesy a já byl rád, že oči jsou na šťopkách. Jinak se válely po podlaze. Prsty tancovaly na klapkách takovou rychlostí, že jsem je špatně stíhal vidět. Muzika, co šla z piána, mě zastavila dejchání. Ještě nikdy jsem něco takovýho neslyšel. Otočila se na mě. Byla mladá holka s rozhořenejma očima. Pak ale vyhasla, zestárla a řekla:

– Hudba je dřina. Takhle budeš hrát taky, dodala už zase úplně kostnatá. Totálně voněmělej jsem si sednul vedle ní. Vzala mě ruce a prsty narovnala tak, že jsem nevěřil, že je ještě někdy ohnu. Prubnul jsem si to v klíně, ale viděla mě a narovnala mi je znova. Nechal jsem je tak. Spokojeně zachroupala. Jinej by mlasknul. A začali jsme. Dával jsem ruce na klávesy a zase dolů, vystřeloval malíky, dozvěděl se, proč jsou černý a bílý klapky. Taky že muzika se píše notama, má stupnice a dokonce i klíče. Jidášková pak vyndala obří černou knihu, napsala hodinu první a nalepila mi jelena, jak troubí.

Když si sedala Eva, už jsem byl na hřišti. Byli tam už všichni. Jenom táta ne i když mi to slíbil. Byl v práci. Většinou nebyl tam, kde jsem ho chtěl mít. Byl v práci pořád. Řekl jsem jim, proč jdu pozdě a že jsem dostal troubícího jelena.

– A parohy jsi nám přines ukázat, řekl Venca a rozesmál všechny. Kouknul jsem se na svoje ruce a ztuhnul. Prsty mi trčely na všechny strany natažený jako dráty. To nebyly prsty běžce atleta. Byly to ruce klavírního virtuosa.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap