Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com
Máme rádi knihkupce

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

47. Vysvědčení

Moje babička byla nesmírně spořivá paní. Měla peníze ráda a vydávala je, jen když musela. Šetřila na vlastní zahrádku. Lidé, kteří šetří, velice často špatně slyší. Táta tvrdil, že to je proto, aby se mohli zeptat a získali čas, aby neslíbili něco, čeho by pak litovali.

Doma jsme měli jednu, klidně můžu říct zázračnou věc. Gramofon se normálně pouštěl do pokoje. Slyšeli ho všichni. Když si ho pouštěla moje babička, slyšeli ho úplně všichni i ti, co bydleli úplně jinde. A tak můj chytrej děda vymyslel, že babča si mohla pouštět co chtěla jenom do svýho ucha. Předělal jí kvůli tomu svoje sluchátka od krystalky. Ale ona si je nikdy nepustila, mohly by se rozbít a pro jednoho je to stejně škoda. Gramofon teda řval pro babičku a půl Spořilova. Dneska mě budil. Seběhl jsem dolu a v nose mě zašimrala jemňoučká vůně buchet. Uši mi drancoval kravál z gramofonu. Řekl jsem babičce, že to trochu stáhnu, abych věděl, jak mi chutná. Odpověděla mi, že klidně můžu, protože stejně neslyší, co to tam hraje. Byly to "květiny bílé po cestě". Babička seděla proti mně a dívala se, jak mi chutná. Já jí přitom zase povídal o tý písničce.

Princ jel do hlubokýho lesa lovit laně, ale žádná tam nebyla, tak ulovil Rusalku. Byla nádherná nejmíň jako Naďka z naší třídy, stejně tak tančila, tak se do ní zamiloval. Do Rusalky samozřejmě. Chtěla s ním jít na zámek, aby si ho mohla vzít za muže, ale to nešlo, protože byla víla. Tak šla k čarodějce, aby jí pomohla. Baba-jaga jí uvařila čaj a řekla jí, že jak to neklapne, tak zůstane divoženkou a žádnou princovou. Táta říkal, že to musel bejt pěknej dryák, když po něm přišla o hlas, a máma se čílila, jakej je sadista, když se směje takovýmu čistýmu láskovýmu příběhu. Ale zas tak čistej nebyl, protože princ si v zámku nabrnknul nějakou černovlásku a když přišla němá Rusalka, tak byl tak zblblej, že ji ani nepoznal. Mohla ho sice ještě píchnout nožem a tak se zachránit, ale neudělala to a tak jí zbyla jen ta divoženka. A na divadle se všechno perfektně zpívá a některý ženský v hledišti brečej. Celý to sleduje vodník, kterej byl hodnej jako náš děda a jedinej to s ní myslel dobře, ale Rusalka celá pomatená tím princem ho neposlouchala a to byl asi celej malér.

Tady mě babička přerušila, řekla mi že Dvořáka zná taky, ale že jsem jí to moc pěkně povykládal, ale tu písničku ráno mi tam pustila, abych měl květinovou cestičku dneska, až ponesu domu vysvědčení. Košili jsem měl bílou, novou. Kalhoty mě žraly nohy a když jsem udělal krok, řízly mě do pinďasa. Utrpení. Otevřel jsem branku, Brek se vyřítil jako první a porazil Lochmana. Řekl, že mu to nevadí, že stejně nemohl uhnout, protože má nový kalhoty a ty chodějí jenom s nataženejma nohama. Byli jsme stejníci. U školy ukazoval Dýzl, jak se umí proměnit. Zapnul si knoflík u krku a zmodral jako borůvka. Holky vypadaly jako marcipánový panenky. Eva Krásková měla úplně ruský copy s mašlema. Moc jí to slušelo, tak jsem ji za ně zatahal. Začínal jsem bejt chlap. Borhandl přišel v teplákách vyžehlenejch do puků a byli jsme všichni.

Když jsem uslyšel svoje jméno, měl jsem mokrý dlaně. Šel jsem k tabuli raději pomalu. Formanová se tvářila přísně jako vždy, ale za brejlema měla světýlka. Podíval jsem se až v lavici. Jedna dvojka. Pusa se mi rozesmála sama od sebe. Mluvili jsme všichni najednou. Formanová držela obrovskou kytici a popotahovala. Kdyby nebyla učitelka, určitě by brečela. Popřála nám hezký prázdniny a odešla. Šli jsme pohromadě až ke kostelu a každej povídal všechno všem.

Děda si nasadil brýle a pečlivě si přečet obě strany. Pomalu vízo odložil a přines si fajfku. Tu dlouhou, slavnostní. Zase se posadil a pomalu si nacpával. Když to dělal, nikdy nemluvil. Zapálil si dlouhou špejli a od ní tabák. Vypustil kolečka nahoru a vrátil se k vysvědčení. Řekl mi, že je dobré mít pěkné známky. Udělal malou pauzu a pokračoval:

– Až budeš mít všechny známky, co jsou, tak všechno, co budeš umět, musíš rozdávat tam, kde to bude potřeba. To bude tvoje nejlepší vysvědčení.

Skončil, protože babička přinesla takovej ten placatej koláč s třešněma a vysokou drobenkou. Ten můžu vždycky. A budu ho jíst pěkně pomalu a šetřit si ho jako prázdniny. Byl ještě horkej a pálil mě do dlaní. Zapomněl jsem, co jsem si řek a půlku jsem zbodnul. Prázdniny začaly superbégově. Brůhové už určitě byli doma. Vydal jsem se podívat, jak dopadli. Vyšel jsem pěkně způsobně brankou. S horkým koláčem v ruce se blbě leze přes plot.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap