Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

KNIHKUPCŮV TIP!

Zajímají Vás knižní novinky
a naše akční nabídky?

Chcete pravidelně dostávat
informace na Váš e-mail?

Přihlašte se k odběru našeho NEWSLETTERU!

Nabídky knih

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

49. Výkrmna

Rád jezdím vlakem a koukám se oknem. Pořád promítají nový a nový filmy. Dneska jsem byl pěkně otrávenej. Vyjeli jsme v noci a pořád ještě byla. Chtěli jsme do Tatranský Lomnice na Slovensku. Chtěli, protože máma, ségra a já. Poslední kousek nás vezla parádní otevřená tramvaj. Říkali jí elektríčka. Měla úplně divný vagóny. Podlahy, stropy, sedačky a jinak byly totálně děravý. Kam jsme mířili, se vykrmovaly hubený děti. Ségra hubená nebyla, máma nebyla dítě. Nebylo těžký uhádnout, kdo tam vlastně jede. Já si hubenej nepřipadal i když je pravda, že mi občas říkali kostro. Ani holky mě moc nechtěly. Byl jsem malej a jedna mi dokonce řekla, že mám mrňavý ruce. Velký jsem měl jenom uši a občas jsem si musel stoupnout k oknu, abych měl sluníčko za zády a »promítal« jsem Dýzlovi. To ale určitě nebyl důvod, proč bych měl reprezentovat Prahu až na Slovensku a ještě v jídle. Důvod možná byla babička, která mi utrápeným hlasem říkala, že mám kuřecí hrudník a hubenej jsem jako vachtaříčkův bratr. Jestli to řekla na nějakým vysokým místě, pak mi možná zavařila ona. Taky to mohla být paní doktorka, která, když mě vážila, pravidelně říkala, že musí dát na váhu balíček novin, aby se ručička aspoň trošku hejbla. Máma se ségrou mě i s kufrem odevzdaly v nějaký hale a byly v tahu. Seděl jsem na kufru jako válečný dítě a pozoroval, jak se trousejí další. Všichni jsme si byli podobný. Vypadalo to jako na velkým mejdanu kostlivců.

Ubytovali nás po čtyřech a stejně jsme seděli v jídelně. Než nás začali vykrmovat, řekli, co musíme a co nemůžeme. Na prvním místě všeho bylo jídlo. Procházky budou organizované a žádné lítání. Každé ráno bude vážení a podle váhového přírůstku dostaneme individuální plán výživy. Tyhle věty jsem nevymyslel, ty jsme se museli naučit zpaměti, abysme tloustli na vědeckém základu.

U stolů seděli stejný suchárkové jako já. Tety, co se o nás staraly, byly přesnej opak. Když se nám ukázal kuchař, některý omdleli, protože ještě nikdy neviděli tolik živýho masa pohromadě. Všemu velel doktor Sahara. Byl suchej jako jeho jméno. Byli senzační dvojka. Sahara procházel jídelnou, někde přidal rohlík, jinde jablko. Nejhorší bylo, když mlasknul. To si k nimralovi přisedla teta a doládovala ho. Stůl, co snědl všechrno, dostal »korunačku«. Bod k dobru. Bod ke zlu byl černý »gombík«. Za korunačky byl v sobotu výlet. Za gombíky nebyl. Tomu rozuměl každej. I když u našeho stolu to nebylo tak jasný. Tono bol z Trenčína a hovoril HEJ. Štefan říkal IGEN a byl z Hurbanova. Jirka ze z Plzně odpovídal ANO a já JO. Všecko bylo to samý. Slovensky jsme se naučili: raňajky, diesata, obed, olovrant, večera. Všechno bylo jídlo. U toho se shodli všichni, nejedli.

Brzy to vymysleli. Každej žvejkal rohlík, aby vypadal, a já jedl. Když jsem vyluxoval jeden talíř, tak jídla posunuli o jedno. »Snědli« jsme všechno. Čekal na nás výlet. Zase jsme jeli elektríčkou, teta nám na plastický mapě, co má hory jako opravdický, akorát malý, ukázala Lomnický a Stalinův štít, Štrbské pleso a šli jsme do cukrárny. Zmrzlinu mi nikdo nepodstrčil, tu mohli. Jirka se ptal, jestli se ta hora jmenuje po Stalinovi, že na ni vylez první nebo mu jí někdo dal. Tono mu hned vpálil, že jestli někdo někomu něco dává, tak akorát »čehúni«, protože to říkal jeho táta. Na to se ho Jirka zeptal, jestli ten chytrej táta taky ví, proč u nich stojej pionýři u pomníčků Rudý armády, když je osvobodili Američani. To zase nemoh polknout Štefan a hned přidal, že nejhůř na tom jsou Madaři, což ví nejen od táty, ale i dědy a strejdů. Byli připravený se hádat do furt. Tak jsem toho využil a zeptal se, proč třeba u nás je hospoda »U kulatý báby«, když tam ještě nikdy žádná nevlezla a pivo točí starej Masopust. Jirka hned věděl, že se to pozná podle toho, až nějakej dědek vleze na »dámy«, tak to není dědek, ale převlečená bába. Tono přidal, že je převlečená a ještě k tomu kulatá. Rozchechtali se tak, že povalili pohár se zmrzlinou a už jsme byli na chodníku.

Břicho nacvaknutý dvěma večeřema vypadalo jako dobře nafouknutej balon. Ležel jsem na posteli a koukal nahoru. Bylo mi nějak smutno, po našich, Brůhákách, Brekovi, plivátku, prostě chtělo se mi domů. Nepamatuju si, kdy jsem usnul, ale někdo najednou rozhrnul záclony a pustil mezi nás ráno. Byla to teta a hlásila, jakej je krásnej den a dole čekají dobroučký snídaně.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap