Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

JAK ZÍSKAT

POŠTOVNÉ ZDARMA?

podrobnosti zde

Expedice, způsoby platby a odeslání

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

50. Stopovačka

Řekl jsem ahoj, oni taky a bylo. Nikdo mě nepochválil, jakej jsem pěkně tlustej, když mě na tom Slovensku tak pěkně vykrmili. Je pravda, že poslední týden jsem jedl jenom svoje porce, ale byl jsem tak rozežranej, že jsem si chodil pokaždé přidat, že jsem si vyjedl dva výlety do foroty. Kluci na tom byli hůř. Sahara přidělil našemu stolu tetu Mariku a ta je ládovala jako husy na sádlo, až mi jich bylo líto. Poslední vážení ale ukázalo, že jsme všichni přibrali a tak nás vypustili do obyčejnejch prázdnin.

Dovolil jsem si říct Honzovi Brůhovi »Souško«, tak mu říkali všichni, ale já byl tlusťoch až teď. Rozdělovalo se na »čéti a lůpy«. Všichni chtěli být lůpové. Opravdický policajti Spořilova Veverka a Probort děti neměli, tak jim nikdo nefandil. Tahali jsme sirky. Měl jsem kliku, lůpa. Pravidla byly jasný. Šipka každejch padesát kroků, povinná každá křižovatka. Až kostel odbouchá celou, můžou za náma. Hranice na západ končily Spořilovem, na jihu Krčákem. Východ byl Kačerov a na severu se mohlo až k pólu. Pochopitelně až k tomu severnímu. Měli jsme dost času. Bylo nás jako jich, sedum. My měli malou Janu, oni Tonču. Janě se ale chtělo kakat, tak jsme jí šoupli k babičce a vyrazili bez ní. Už teď jsme měli náskok. To jsme ovšem nevěděli, že oni slíbili Tonče pytlík nugátovejch bonbonů, aby zůstala doma. Byli jsme zase stejně rychlí. Proběhli jsme »stínadlama«, ne těma, co měly Foglarovy »Rychlý šípy«. Byly to takový pokroucený malý uličky, kam se po setmění bály ženský chodit. Číhal tam na ně takovej divnej chlap, kterej je pak celou cestu šmíroval, až je celý vylekal. Když tam tudy šel mužskej, tak šmírák zůstal rači někde za bukem, ani nevyjuk. Asi dobře věděl, co by následovalo. Takový jsme měli stínadla.

U »tranďáku« jsme udělali docela slušnou falešnou stopu a pálili nahoru k bejvalejm skautskejm boudám u sadu. Běželi jsme celkem dobře, ale překážely nám klacky na šipky. Když jsme konečně zdolali stoupák, tak se to stalo. Za plotem první zahrádky na nás zamrkaly světový jahody. Vletěli jsme na ně. Smůla, že se nehodějí na drbes. Nemůžou se totiž nacpat do kapes nebo za bundu. Vlastně můžou, ale udělají hned marmeládu a pak se blbě jedí a dost barvějí. Byla to dost slušná makačka urvat se od nich, ale dokázali jsme to. Kolem plivátka ke »Hluchejm« jsme jen proletěli. Horní altán jsme měli v pohodě. Tam jsme udělali další falešnou stopu a spustili se dolu k Labuti. Náskok byl dobrej, tak jsme na chvíli naskákali do rybníka. Přes kopec, co se mu říkalo Homole, bylo do Kačerova slabou půl hodinku. Koutkem oka jsem číhnul na pavilony ČSD, jak se opuštěný krčily dole u Orlitu. Z druhý strany k nim bylo přilepený malý zahradnictví. Ani se mi nechtělo věřit, že za měsíc to bude moje nová škola. Slibovanej dvorek na zdravý procházení byl tak mrňavej, že jsme se tam mohli akorát tak zdravě otáčet. Tam jsme skryli poklad. Další cesta vedla pořád do kopce. Do kopce jsou dobrý mladý nohy. Mladý nohy do kopce utíkají a neloudají se. To je dobře, protože kdo se loudá, nemůže hrát na »čéti a lůpy«. Naposledy jsem se ohlídnul na prťavou školu a zahradnictví. Už jednou jsem měl co dělat se zahradnictvím. Asi jsem ulítnul se vzpomínkama, ale Pepíkův hlas mě vrátil:

– Jestli se chceš pořád drbat na prdeli, tak jdi dozadu, ať se na to nemusím koukat.

Nevěděl nic o žižkovském zahradnictví, který se nedalo přehodit.

Vymakali jsme až ke Spořilovu a zahnuli kolem španělský vily. Ve vedlejší zahradě někdo stavěl dům. Už teď byl větší než dvě stodoly. Od země venkem po zdi všecko hyzdil komín jako u krematoria. Pepík prohlásil, že neprozkoumat tenhle dům by bylo skoro jako hřích. Když jsem chtěl vědět proč, řekl mi, že dům s krbem je vždycky tajuplnej. Zeptal jsem se, jak ví, že maji krb.

– Myslíš, že ten komín vede do skleníku? ušklíbnul se. Pak jsme si všimli, že Víťa vzadu rozhazuje rukama a ukazuje ke Krčáku. Doběhli jsme k němu a chtělo se nám chechtat. Přes pole k Homoli uháněli četníci a vřískali, že je bylo slyšet až k nám. Měli jsme půlhodinovej náskok.

Už jsme se pěknou dobu váleli na trávníku pod lípama, když dorazili. Venca nám hodil poklad a natáhnul se vedle. Chvíli mlčel a pak prohodil úplně kliďánko:

– Už jsme tu mohli hodinu bejt, ale malounko jsme se zdrželi na jahodách.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap