Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

KNIHKUPCŮV TIP!

Zajímají Vás knižní novinky
a naše akční nabídky?

Chcete pravidelně dostávat
informace na Váš e-mail?

Přihlašte se k odběru našeho NEWSLETTERU!

Nabídky knih

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

52. Honička

Když začne bejt srpen, je jedna věc jistá. Půlka prázdnin je v tahu. Naše Eva se vrátila z nějaký praxe. Byla na Slovensku, chodila s takovou dlouhou tyčí a někdo jinej zase na tu tyč koukal správňáckým dalekohledem a když to měli hotový, tak ještě sepisovali, jaký jsou na tom místě šutry a hlína. Ségře se to asi moc líbilo, protože o tom pořád mluvila. Byla senza opálená, ne taková bledule jako před maturou.

Když jsem to vyprávěl klukům, hned zahořeli, že taky něco objevíme. Ten novej rozestavěnej barák s obrovským komínem. To se nemohlo odložit. Museli jsme ho prozkoumat, a to hned. Plaňkovej plot nebyla žádná překážka. Každej správnej kluk umí přes. Malou Tonču jsme prostrčili mezerou mezi prknama. Barák ještě neměl dveře. Díra místo nich byla zaskládaná fošnama, tak jsme je odskládali a cesta byla volná. Dole byla místnost velká jako volejbalový hřiště. V rohu byl ten slavnej krb. Byla to normální díra ve zdi obestavěná šutrákama jako tunel. Vlezl jsem dovnitř, ale byl tam jen průvan. Krb mě nezajímal. Bylo to jen divadlo pro kluky za plotem. Schody ještě nestály a podlaha byla z položenejch prken. Venca už šplhal nahoru. Trvalo chvíli, než jsme seděli v hořejším okně. Tonča seděla u plotu a byla ještě menší než jindy. Byli jsme dost vysoko. Venca zahlídnul hromadu písku dole, zařval, že je parašutista a hupnul přímo do ní. Udělalo se mi nanic. Nemám rád vejšky. Pepík taky něco řval o paragánech, ale než to stačil, žuchnul dolu a poslední písmenka skousnul i s jazykem. Plival krev a styděl se brečet. Bylo jasný, že musíme skočit všichni. Zavřel jsem oči, nezařval nic a co nejpomalejc spadnul dolů. Zatím všichni šli na nohy. Já na kolena a ksicht. Nestalo se mi nic, ale písek jsem měl všude. Vedle mě žuchnul nějakej pytel. Nevyměřil si to moc dobře a přiletěl nejdřív zadkem. Zabořil se hluboko a jak čouhal ven, vypadal jako živý křoví. Oči měl vypoulený strachem a opatrně se ohmatával. Byl to Honza.

Zapraskaly prkna a do zahrady přibyl obrovskej chlap s holí. Řval něco o syčácích a hnal se na nás. První pádil pryč Honza. Nic zlomenýho neměl. Vašek s Pepíkem drželi Tonču každej za jednu ruku a upalovali ulicí za Honzou. Živá hora masa a hůl se řítily na mě. Jak jsem se dostal ven tou škvírou, kterou jsme před tím protáhli Tonču, nevím. Chlap za mnou se neprotáh. Měli jsme náskok. Vzali jsme to do pískovny. Slyšeli jsme řev, že ví, kde bydlíme a že nám zmaže prdel, že si tejden nesedneme. Nevěděl nic. V pískovně přece nikdo nebydlel.

Měli jsme docela kliku. Ten šílenec měl doma dva kluky. Jeden byl velkej jako my a druhej, ten byl větší nebo nějak tak. Hlavní bylo, že nebyli s ním. Tři by nám asi dali. Nebyl moc dobrej běžec. Byl tlustej a funěl. V pískovně jsme se trhli a rozutekli do křoví. Slyšel jsem bulet Tonku, ale pak jí někdo zacpal pusu. Něco jako rozzuřenej nosorožec lámalo křoví směrem ke mně. Prohučel kolem jednou tam a zpět. Když se udělalo ticho, vypálil jsem ven. Stačilo přeběhnout suchý bláto a byl jsem u kluků. Nepovedlo se. Nebylo suchý. Zapadnul jsem po kolena, ztratil balanc a plácnul se hubou do toho bahna. Když jsem vstal byl jsem černej jako Bosambo, havajskej domovník. Uslyšel jsem někoho, jak se chechtá. Seděl za mnou na bobku jako malej kluk a docela normálně se chlámal. Pak vstal, odešel i s holí a ještě dlouho jsem slyšel, jak se směje. Mezi tím vylezli kluci s Tončou a udělali to samý co ten chlap. Rozeřvali se smíchy. Setřel jsem z pusy to černý bláto a plácnul ho Pepíkovi na košili. Ztichli ve vteřině. To už jsem cejtil, jak bláto rychle tuhne. Stál jsem uprostřed pískovny nehybnej jako panák na strašení ptáků na poli. Mohli mě buď nýst, nebo klackama rozmlátit to uschlý bláto. Udělali to druhý. Vyřval jsem na ně, co jsem uměl.

U Brůhů na zahradě se na mně střídali hadicí tak dlouho, až jsem změknul. Pak mě vyprali jako pejsek kočičku v tý pohádce od Čapka. Šel jsem domů. V předsíni jsem potrefil babičku. Koukla na mě, zeptala se, jestli tak venku prší a vrátila se do pokoje. Eva ještě pořád vyprávěla o svý červencový praxi.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap