Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com

NOVÝ BLOG!

Máme nový blog,
> blog.knihkupec.com

Knihkupcův blog

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

53. Mohykánův konec

Někdo hvízdal válečnej signál. Vyběhnul jsem na balkon, venku byl Pepík Brůha, mával rukama na všechny strany a ukazoval ke hřišti. Pak se tam rozběhnul. Pořád pískal signál. Od hřiště bylo slyšet kravál. Úplně stejnej, jako jsem si pamatoval z kapslovny, když se tam producírovali vojáci. Bylo mi to jasný. Někdo nás přepadnul. Mlíko jsem dal na eks, čapnul chleba a vyrazil. Šlo o každou minutu. Nebylo mi souzeno být na místě včas. Mezi dveřma jsem škobrtnul o Breka a už jsme se váleli oba. Totiž já a chleba. Já na břiše, chleba na másle. Nebyl jsem zvyklej vyhazovat jídlo. Budu snídat chleba s pískem a máslem.

Nebyli to vojáci. Byly to sice pásáky, ale ne bojový, ale takový ty, co rovnaj hlínu, buldozery. Bouraly nám hřiště. Dřevěný šatny se skládaly jako kartový domečky. Velkej bagr kraloval v prostřed hřiště a hrabal díru. Za ním jako hladovci čekaly obří náklaďáky nenasytný na hlínu. Praskaly další zdi. Bourali klubovnu. Nejblíž stál Lochman a něco na nás křičel. Běželi jsme k němu a koukali, kam ukazuje. Pod jedním pásem buldozeru byla rozlomená ta překrásná indiánova hlava, která všechny hlídala, když seděli v klubovně.

– To je konec Mohykána, řekl šofér, co stál za náma.

– O nás dědky nejde, ale když bouraj hřiště, kam choděj hlavně děti, tak ať jdou s tou politikou do prdele, rozčílil se pán, co bydlel na konci naší ulice, ale moc jsme se neznali. Plivnul na zem, přes trávník došel až k plotu, přelezl ho jako kluk a zmizel mezi barákama. Jirka Bínnů vykládal, že tady bude stát výzkumák, my budeme hrát fotbal na ulici jako blbečci. Už nám nikdo nepomůže. Rodiče, který jsme teď tolik potřebovali, byli jako vždycky v práci. Někdy jsem si vážně myslel, že se tam chodějí schovat.

Pan Malý, co sem chodil pravidelně, skokan do výšky, kterej skočil výš než sám měřil, nebo pan Kárka, překážkář, co byl dokonce republikovej mistr, a další, co tu pracovali v každý volný chvilce, asi nezmohli nic. Byli malí páni. Už tady nebudou žádný atletický závody a chlapi se nebudou chodit dívat na Chroustovou, která bezvadně běhala a ještě byla moc pěkná na koukání. Už nebude cvičení sokolů, když všichni uměli najednou udělat cviky jako jeden. Budeme kluci z ulice. Už nebudeme říkat, že bydlíme u Mohykána, ale u Výzkumného ústavu geofyzikálního a ušlechtilých ocelí. Dobře se to pamatuje. Tak to totiž bylo napsaný na ceduli, co tam zarazili do země, když zbourali úplně všechno.

Seděli jsme na lavičkách pod hruškou. Říkali jsme jí hruška – máma. Byla největší a nejstarší ze všech. Sešli jsme se tu skoro všichni, jako bysme věděli, že brzy položejí i ji, aby nepřekážela. Přišel za náma i ten šofér od náklaďáku, co už s náma předtím mluvil. Byl to docela vazoun a asi se rád smál, protože to dělal pořád. Když jsme mu říkali, že kdyby přestali vozit hlínu pryč, tak by nemohli stavět, řekl nám, že ti, co stavěj, na vině nejsou, protože jsou taky jen malí páni. Zeptali jsme se, kde že dělají ty velký páni, ale on se zase smál a říkal, že ty už dávno nedělají, jenom schůzujou. Jsou to takový starý prďolové, který už dávno zapomněli, co je sport, říkal Míra, tak se ten šofér jmenoval. Snažil se to zachránit tím, že nás vzal vždycky dva do kabiny a udělal s náma kolo s tou hlínou, co odváželi až k tomu baráku s tím děsným komínem. Pak ale přišla Marie, on ji taky svezl a od tý chvíle už z nás nikdo nejel.

K večeru se u hrušky scházeli i dospěláci. Také probírali výzkumák, ale nevypadalo to, že jim je líto, že už tam nebude hřiště. Mámy měly strach z náklaďáků, aby někoho z nás neporazily a my abysme nelezli na staveniště a ještě někam nespadli. Tátové se zase předháněli v tom, kterej je chytřejší a jak by ten ústav pořešili, ten nebo ten druhej. Pak ještě rozdělovali peníze, který by se ušetřily, kdyby se nic nestavělo. Všichni se ale shodli, až když někdo upozornil, že takový stavby stavěj jenom vězňové, protože jsou pro stát levný, a to by bylo sakra nadělení. Holky už teď nesměly ani na krok a my měli zadky zřezaný, jen kdyby nás napadlo se k tomu ostnatýmu plotu jenom přiblížit. Všichni věděli všechno a tvářili se velmi starostlivě. Jenom na jednu věc zapomněli. Co budeme bez hřiště dělat my.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap