Jen tak treninkově srazí Hrablec Naďku k zemi. Letěl kolem ní jako vítr a ještě jí šoupnul stolku. Pálil za ní šíleně a dělal všechno, aby si ho všimla. Teď to ale přehnal. V ten moment mu v cestě stál Skovanka a už se váleli po trávníku. Udělali jsme kolo. Když si lidi stoupnou dokola, viději všichni. Na rvačku je kolo moc dobrý. Luděk mu dával a my mu fandili. Holky mu fandili víc, protože se jim líbil. My, co jsme tak oblíbený nebyli, jsme mu taky fandili, ale víc nás štvalo, že nás nenapadlo bránit Naďu jako jemu. Pálili jsme za ní všichni. Důkazy měla všude. Když se hrálo »Král vysílá své vojsko«, každej král byl ochotnej obětovat celou svou armádu, jen aby Naďka stála vedle něho. Hráli jsme vybiku, nikdo na ni nevypálil. V tu chvíli by neměl jedinýho přítele. Ti největší srabové se k ní plížili aspoň ve frontě na jídlo. Ti úplně nejnej srabové po ní jukali, jen se ona podívala na druhou stranu.

Hrablec se pomalu šoural pryč. Skovanku dávaly holky do cajku, ale ten dělal, že nic a očima kontroloval Naďu, jestli je v pořádku. Měla od Petra odřený koleno a všichni jí nabízeli k ošetření, cokoli by si přála. Vzala si Skovankův kapesník. Chtěl jsem bejt ten kapesník. Mohl jsem bejt omotanej kolem nejkrásnějšího kolena na světě. Cejtil jsem, jak mi rudnou uši. Opatrně jsem se rozhlídnul. Bylo to dobrý. Kolem byla hromada rudejch uší. Holky zatím rozbírali, proč to Hrablec udělal, až se jim to celý svezlo na lásku. Dívaly se zasněně nahoru do dálky a vytahovaly Romea a Julii, Ruslana a Ludmilu, Radúze a Mahulenu a ještě další dvojky, co byly do sebe zblbnutý tak, že jim to vydrželo celej život nebo aspoň celej film. Lochman se chtěl taky zapojit, tak přihodil Čuka a Geka a už bylo po vážný debatě, Jarmila zase říkala, že taková ženská chlapovi akorát vaří a pere a on za ní pak večer leze a dělá jí kravál. Honza ji hned usadil, že se milujou, ale to ona ještě nemůže pochopit, protože je před pubertou. Aby se moc nezlobila, hned jí na usmířenou šoupnul hubanec a už upaloval. Běžela samozřejmě za ním, ale jen kousek, aby se neřeklo. Honza s Mirkem vyprávěli, jak v zimě, když se brzo smráká, šli ze Sokola, všude bylo plno sněhu, viděli na lavičce chlapa, co měl na klíně ženskou a oba funěli jak naložený náklaďáky nahoře u lesa, co jedou do slepičárny. Chtěli vědět, co dělaj, tak šoupli kukačku. Ta ženská je ale zmerčila, vypoulila už tak vykulený oči a vypustila na ně toho chlapa. Ten ji posadil vedle sebe na tu studenou lavičku až kvíkla a vyřítil se za klukama. Ale jak měl kalhoty shrnutý až ke kolenům, udělal akorát tři kroky, plácnul sebou do sněhu a bylo po honičce. Kluci, když přišli domu, tak to honem povyprávěli, protože neměli čistý svědomí, že jdou tak pozdě. Po Spořilově se pak vykládalo, že nějakej úchyla lítá nahej ve sněhu a straší děti.

– Dospěláci všecko zmatlaj, hlavně když vymejšlej něco, co by nás mělo ohromit. Myslej si, že jsme pořád prťaví a nerozumíme ničemu, vyčerpal se projevem Dušan. To jsme odkejvali všichni. Pak jsme se bavili o líbání a některý mluvili tak zasvěceně, že to vypadalo, že se líbaj denně tak padesátkrát. Já se pravidelně nelíbal, protože mě víc bavil fotbal, ale Dušan měl tutáč pravdu. Už jsme to chtěli rozpustit, když přišla Helena s Vlaďkou, oči navrch hlavy, že od příštího roku budeme převedený do hlavní budovy. Já si hned představil Formanovou, jak bude vzdychat, že nás ztrácí a hlavně jí bude líto, když už nebude učit mě, tím pádem nebude mít komu psát poznámky, jen jak se jí trochu zachce. Ale do hlavní školy jsme se těšili. Byly tam velký třídy a obrovská tělocvična, třídy na chemii a fyziku. Zase jsme mluvili všichni najednou. Vlastně všichni ne. Já se viděl v parku na lavičce, jak mám na klíně Vománkovou nebo jinou holku, třeba i z jiný třídy a slaďounce se s ní líbám.