Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com
Máme rádi knihkupce

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

70. Parohy

Myslel jsem, že padnu na zadek a už nikdy nevstanu. Chystal se týdenní pobyt u řeky. A proč že nevstanu? Pojede celá naše rodina. Nemoh jsem pochopit, jak to táta s mámou pořešejí s psacíma stolama. Že by s náma jely taky? Že by je nechaly samotný? Každej, kdo dělá v kanceláři, má ve stole svoji moc a hlídá si ji ostražitěji než vlastní dítě. Jen tak si vysvětluju, že dospěláci jsou víc v práci než doma. Taky by bylo pěkně srandovní, kdyby si vešel do nějakýho úřadu a tam seděl chlapík s černejma rukávama jen tak na židli a před ním prázdno a pusto. Psací stůl je asi něco jako obranný hradby. Vejdeš, uvidíš ohromnej psací stůl a zapomeneš, co jsi chtěl. Ani si nevšimneš, že na druhý straně sedí takovej suchar, že by se dal lehce odfouknout, ale stůl je stůl. Zeptal jsem se táty, jak to udělá se stolem on? Zeptal se, co jako myslím, tak jsem mu to vysvětlil a byl z toho nefalšovanej za ucho. Otázku jsem takticky neopakoval. Nerad dostávám pohlavky hned za sebou.

Řeka, co parkovala až u našeho tábora, se jmenovala Vltava. Napadlo mi, že řeky jsou jako lidi. Nejdřív jsou slabounký a pak rostou, až jsou až nebezpečný. Docela mě zajímalo, jestli to u řek může být taky obráceně. Tak tady byla Vltava ještě prcek. Velkej by ji přehodil kamenem. U břehu byly zakotvený tři krásný čluny. Pojedu, věděl jsem dopředu. Coural jsem se táborem a nudil se. Všichni, co přijeli, buď děti neměli, nebo je nechali doma. To bude tejden. Byla tu řeka, placany taky, šel jsem pilovat žabky. Do konce tejdne budu tak dobrej, že přežabkuju Tichej oceán.

– Dobrý, fakt dost dobrý, ozval se za mnou hlas. Stáli tam dva kluci – stejníci. Stejný vlasy, postavy, oči, gesta – dvojčata. Petr a Pavel, možná Pavel a Petr. Rozpoznat se nedali. Byli stejně starý jako já a to rozhodlo, sluníčko posvítilo na tuhle smutnou dovolenou. Řekli mi, že maji ještě dvě ségry, ale ty jsou o dost starší. Rodiče moc chtěli chlapečka, tak na tom pracovali celejch sedum let a když se to povedlo, tak se narodili hned dva, Petr a Pavel. Zajímavý bylo, že než jsem byl já, tak naši taky chtěli chlapečka, taky na tom pracovali sedum let, taky jim to vyšlo, ale jenom jim. Mně ne, narodil jsem se sám. Dvojčata to moc nechápaly a rozchechtaly se, až když jsem jim předved, co by asi dělala Formanová, kdybysme před ní v lavici byli najednou já a já.

Kluci tady byli jen s tátou, holky s mámou by prej nikdy do stanu nevlezly, aby si nepomačkaly drdóly. Chlámali jsme se celou cestu až domu. Když nás uviděla moje máma, okamžitě zpozorněla. Vytušila, že vznikla nová, velice silná trojka. Dozvěděli jsme se, že večer bude táborák, opejkaný vuřty a potom si zazpíváme. To naplánoval ten strejda, co měl na starosti dobrou náladu. Už jsem viděl ty tlustoprdy jak stojej kolem táboráku a zpívaj: Ty jsi, Martine, Vínečko bílé nebo Internacionálu, protože jinou nemůžou umět.

Táta táborák nepřipravoval. Obcházel obrovskej pařez, kterej i s kořenama trůnil uprostřed placu. Tátovy oči svítily nadšením. Vercajk půjčil správce a od tý doby jsem tátu jinde než u toho monstra neviděl. Po dvou dnech práce se z pařezu začala klubat jelení hlava. Bude to totem a bude hlídat náš tábor. Lodě malý i velký kotvily u našeho břehu a vyvrhovaly samotný člověky i celý rodiny. Ty se pak fotografovali s jelenem ze všech stran. Prču měli hlavně chlapi, který se nechali fotit tak, aby to vypadalo, že ty parohy jsou jako jejich. Táta stál kousek stranou a culil se, protože mu jistě připadalo legrační, jak maj chlapi parohy a ještě se nechaj fotit. Když jsem se ho na to zeptal, rozesmál se ještě víc a řek mi, že parohy se nasazujou zcela jiným způsobem a pak dodal, že ani ten není úplně nezábavnej a to se i s tátou dvojčat chlámali jako dva pytlíci. Já z toho pochopil, že chlap, kterej má na hlavě parohy, je všem okolo akorát pro smích. Dvojčata mě upozornily, že je na čase využít příznivé situace. Nikdo si nevšim, že jsme odrazili lodí na historickou výpravu.

Jen pár metrů seděli v loďce nezkušení kluci. Pavel si stoupnul na zadní lavičku, rozpřáhnul obě ruce a zakřičel na hladinu před náma:

- Tak pojď, Moby Dicku, kapitán Achab tě očekává! Pádlo v mé ruce se proměnilo v harpunu chrlící blesky a já nebyl nikdo jiný než úžasný Kwi Kweg, indiánský harpunář. Petr zůstal obyčejný lodník, jen si stoupnul a řval na nás, abysme toho nechali, že se určitě uděláme. A jak tak skákal a ječel, tak nás převrátil. Voda byla ledová a vlastní nudle nám omotaly obličeje. Plácali jsme se jako myši kolem obrácenýho Pequoda. Očekávali jsme poslední Moby Dickův nájezd. Vyprdnul se na nás a ani se nevynořil. Za to se na kanoji objevili oba naši tátové. Ani si nás nevšimli, vzali náš koráb do vleku a obrátili ke břehu. Plácali jsme se ve vodě a bylo nám zima. Chytat velryby na Vltavě je pěkná kravina.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap