Knihkupectví U Krumlů s.r.o.

knihkupec logo knihkupectví, knihkupec.com, s láskou ke knihám s nadšením pro vás, knihy skladem, expedujeme do 1 pracovního dne. Profesionální přesto lidský přístup. Contact Details:
Main address: Krkonošská 196 543 01 Vrchlabí, Česká Republika ,
Tel:(420) 499 421 524, E-mail: knihkupec(at)knihkupec.com
Máme rádi knihkupce

Čtení na pokračování

Publikování nebo šíření obsahu https://www.knihkupec.com/ je bez písemného souhlasu Knihkupectví U Krumlů s.r.o. zakázáno.

Proč jsem se nestal Rychlým šípem

Proč jsem se nestal Rychlým šípem - Eduard Freisler

08. A eště já

Bydleli sme ve starým baráku v prvním patře. K našemu bytu vedly dlouhý schody. Bylo jich aspoň třicet nebo padesát. Sto jich nebylo, to vim docela přesně. Dyž sme dycky přijeli z procházky, každej na ně nadával. Byly dřevěný a nikdy nikomu nic sprostýho neřekly. Mě ale nejvíc žralo, že mě se nikdy nikdo nezeptal, co já na to. Já přece musel voddrncat to schodiště nahoru i dolu. Můj kočár byl ale klasickej pérák pérovací a sem si jistej, že právě von pro mě v tomhle schodovým problému udělal moc. Protože nikdo by pak za dvacet let neřek, že za něco můžou dlouhý, dřevěný a drncací schody. Navopak, všichni by si smlsli akorát na tom, že by řikali:

„Ten pěknej koktavej chlap.“

Eště po čase: „Koktavej chlap.“

A eště po čase: „Kokta.“

To je totiž úděl všech slavnejch lidí a já slavnej tutově budu, protože kdo se chce narodit a už dopředu ví, že nechce bejt dobrej, tak by si to narození měl eště rozmyslet. A já vim moc dobře, že se hned eště v úplný malinkosti pozná, jakej kdo bude. A jakej budu já, to vim náhodou úplně přesně. Já budu slavnej. A budu to mít lehčí než ty vostatní, protože vim, co neví každej. Slavnej můžu bejt chtít, ale musim tomu pomoc. Tak třeba. Někdo se narodí, protře si voči a chodí. Někdo jinej se narodí, protře si voči a nic. Nechodí. Musí se učit. A já sem ten – někdo jinej. Měl sem děsně mrňavý nohy a hned sem věděl, že to nebudu mít lehký. Třeba máma, dyž udělala krok, já musel udělat tři. Táta se ale rozesmál a šoup si mě na ramena. To sem byl v takový vejšce, že sem moh klidně došáhnout až na nebe a to bylo lepší než nějaký bulení.

Doma sem se rači hejbal po čtyřech. Jednak to bylo jistější a druhak rychlejší. Eště teď se dycky rozchechtám, dyž si vzpomenu na svoje první kroky. Vlastně sem se chtěl jen mrknout, co se děje na stole. Moh sem tam najít nějakou mňamku a taky tam něco kutila máma. Stoupnul sem si na dvě a chtěl sem si i s ubrusem podat hořejšek trochu blíž. Neměl sem ale tolik síly, tak sem jen čučel přes okraj desky, aby vo mně věděli. Nikdo si mě ale nevšímal, tak sem stůl pustil, votočil se, že dořešim věci tam dole. To ale bylo najednou úplný ticho. Podíval sem se dolu a celej se vyděsil. Podlaha fofrovala k mojemu nosu. Strčil sem rychle mezi ně nohu a pak druhou a znova sem to zvopakoval. Podlaha se zastavila, já stál a nos byl celej. Motal sem se sice jako dospělák po vejplatě, ale stál. Tak sem sebou rychle sek na plíny a bylo. Ale nebylo. Máma vyfrčela vod stolu, vzala mě do náručí, točila se se mnou a zpívala mi: „My umíme chodit, my umíme chodit!“ Že máma umí chodit, to sem věděl dávno, ale že ta moje motanice, co sem předved, se menuje chodění, z toho sem byl celej na větvi. Začal sem se chechtat, máma mi vsadila sladkou mámovskou pusu a pořád se celá smála. To se mi strašně zamlouvalo.

Tak si pamatujte, kámošové. Až budete chtít ukázat, že umíte chodit, počkejte si, až vám bude třeba deset nebo víc. Dyť já dostal takovou sladkou a to mi byl teprve rok.

Dyž už prcek umí chodit, začíná bejt velkej. Může si totiž dojít, pro co chce. Může klidně nakouknout tam, kam předtim nemoh. Ale dycky to nejvyde tak, jak má. Kontroloval sem skříň, kam směl chodit jen táta. Nenašel sem nic až tak báječnýho. Obrovský dveře na mě zavrzaly a zavřely se. Moji ruku si vzaly dovnitř a mě nechaly venku. Rozeřval sem se jak siréna. Dyž začnem my malí chlapi řvát, řveme, protože je to naše jediná cesta. Dyž začnou řvát velký chlapi, řvou proto, že nemůžou najít ani tu jedinou cestu. Úplně všichni chlapi ale řvou, protože se bojej. Ruka se vrátila ke mně do pokoje a dveře mi do ní zasadily bolest, co mě kousala, pálila a chtěla, abych umřel. Voči sem měl celý mokrý, nos plnej. Na řvaní sem neměl sílu, tak sem tiše bulel.

Pak sem si z hlavy vyndal malinkatej šuplík a do něj si uložil. Nestrkej prsty kam nemáš, děsně to bolí!

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

(c) 2007 - 2021 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap