- Název:
- Odcházím do snu a jiné povídky
- Popis:
3. díl autorových povídek a próz pracovně nazvaný Šoa-holocaus/ Zkušenost koncentračního tábora zažitá chlapcem napověděla spisovateli, že sdělit ji nejautentičtěji znamená zachovat její „přirozenou“ povahu: to, co se čtenářům mělo jevit jako apokalypsa, nabylo paradoxního účinu tím, že se ve vypravěčových očích znovu stalo tím, čím bylo chlapci, totiž každodenností. Apokalypsa, která zevšedněla – to je zorný úhel, ze kterého Arnošt Lustig vyvolává obrazy systematického masového ničení a vraždění. Ukázka z textu Přepisoval jsem si svou úlohu ve hře, kterou jsem podstupoval. Bránil jsem se, aby nebyla vážnější, než bych byl schopen unést. Šlo to jinam, než jsemsi přál. Nechtěl jsem, aby ji moje vítězství stálo víc, než by se patřilo. Prostupovala mě její imoje tělesnost. Byla v jejím šepotu, v obsahu jejích slov. V tom, co vyzařovala, vlny, které jsem přijímal, jako paprsky slunce i dotek šera. Skoro nezáleželo na tom, o čem mluvila. Asi myslela vedle mě na svého tatínka, kterého po válce oběsí, jestli se toho na východě dožije a přijde si domů pro odsouzení. Na pekaře, který nevěděl, co má větší hodnotu: jeho mouka a chleba, nebo zlato, které na tom vydělal a zazdil, aby si pro něj po válce přijel. Lichva tu kvetla. Černý obchod, na kterém se podíleli Němci, četníci, zdejší chamtivci a makléři někde v Praze. Nic mně nemohlo být lhostejnější. Fandil jsem hudebníkům Ghetto swingers, kteří svá jazzová aranžmá posílali do Prahy a tam se hrála až do roku 1944 v kavárně Vltava. (Než Němci zakázali Čechům tančit.) Přál jsem si mít ji. Obejmout ji. Cítit ji tak blízko, že by to už víc nešlo. Prolnout se s ní, abychom byli jako jeden člověk. Dostat se – i s ní – nad to všechno, co ji rušilo, aby zůstalo jen teU, ona a já. Neměl jsem pro to slova. Jen nervozitu dospívajících na prahu dospělosti, kterou simohou dokázat právě tím. Nezbýval mi čas uvažovat o tom, jak se může narodit jistota z nejistoty, sebevědomí z úzkosti. Všechno ve mně v tu chvíli bylo sebestředné, sobecké a chtivé. Zároveň nezištně měkké jako volání o pomoc. Měl jsem pocit, jako bych – jako kdysi – ručkoval zespodu pod viaduktem, po němž svrchu přejížděl nákladní vlak. Slyšel jsem nad sebou hukot. Zaléhaly uši, mozek. Kdybych pochybil, spadnu a zabiju se.
- Počet stran:
- 496
- Nakladatelství:
- Knižní klub
- Jazyk:
- CZE
- Obal:
- Cena: 299,- Kč
Beletrie pro dospělé > česká literatura, čeští autoři
Odcházím do snu a jiné povídky
Arnošt Lustig
EAN: 9788024224817
3. díl autorových povídek a próz pracovně nazvaný Šoa-holocaus/ Zkušenost koncentračního tábora zažitá chlapcem napověděla spisovateli, že sdělit ji nejautentičtěji znamená zachovat její „přirozenou“ povahu: to, co se čtenářům mělo jevit jako apokalypsa, nabylo paradoxního účinu tím, že se ve vypravěčových očích znovu stalo tím, čím bylo chlapci, totiž každodenností. Apokalypsa, která zevšedněla – to je zorný úhel, ze kterého Arnošt Lustig vyvolává obrazy systematického masového ničení a vraždění. Ukázka z textu Přepisoval jsem si svou úlohu ve hře, kterou jsem podstupoval. Bránil jsem se, aby nebyla vážnější, než bych byl schopen unést. Šlo to jinam, než jsemsi přál. Nechtěl jsem, aby ji moje vítězství stálo víc, než by se patřilo. Prostupovala mě její imoje tělesnost. Byla v jejím šepotu, v obsahu jejích slov. V tom, co vyzařovala, vlny, které jsem přijímal, jako paprsky slunce i dotek šera. Skoro nezáleželo na tom, o čem mluvila. Asi myslela vedle mě na svého tatínka, kterého po válce oběsí, jestli se toho na východě dožije a přijde si domů pro odsouzení. Na pekaře, který nevěděl, co má větší hodnotu: jeho mouka a chleba, nebo zlato, které na tom vydělal a zazdil, aby si pro něj po válce přijel. Lichva tu kvetla. Černý obchod, na kterém se podíleli Němci, četníci, zdejší chamtivci a makléři někde v Praze. Nic mně nemohlo být lhostejnější. Fandil jsem hudebníkům Ghetto swingers, kteří svá jazzová aranžmá posílali do Prahy a tam se hrála až do roku 1944 v kavárně Vltava. (Než Němci zakázali Čechům tančit.) Přál jsem si mít ji. Obejmout ji. Cítit ji tak blízko, že by to už víc nešlo. Prolnout se s ní, abychom byli jako jeden člověk. Dostat se – i s ní – nad to všechno, co ji rušilo, aby zůstalo jen teU, ona a já. Neměl jsem pro to slova. Jen nervozitu dospívajících na prahu dospělosti, kterou simohou dokázat právě tím. Nezbýval mi čas uvažovat o tom, jak se může narodit jistota z nejistoty, sebevědomí z úzkosti. Všechno ve mně v tu chvíli bylo sebestředné, sobecké a chtivé. Zároveň nezištně měkké jako volání o pomoc. Měl jsem pocit, jako bych – jako kdysi – ručkoval zespodu pod viaduktem, po němž svrchu přejížděl nákladní vlak. Slyšel jsem nad sebou hukot. Zaléhaly uši, mozek. Kdybych pochybil, spadnu a zabiju se.
Jazyk: Čeština
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba: Pevná s přebalem matná
Stran: 496
ISBN: 978-80-242-2481-7
Rozměry (mm): 210 × 140 × 30
Recenze
Čtenáři, kteří si zakoupili tuto knihu, si také objednali
practise content
practise content 02
Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.
(c) 2007 - 2024 Knihkupectví U Krumlů s.r.o. Krkonošská 196, Vrchlabí, IČO: 08677662 DIČ: CZ08677662, telefon: 499 421 524, e-mail: knihkupec@knihkupec.com vývoj, správa elektronického obchodu www.foxcom.eu XML Sitemap